Jak se klinicky projevuje deficit hořčíku a která onemocnění může imitovat?

Deficit hořčíku (magnezia, Mg) je často přehlíženým, avšak potenciálně závažným stavem, který se může projevit v nejrůznějších oblastech lidského organismu. Pacienti si mnohdy stěžují na symptomy, jež jsou v klinické praxi běžně mylně přiřazovány jiným diagnózám, jako jsou svalové křeče, srdeční arytmie nebo psychická podrážděnost. U starších pacientů pak může jít i o akutní pokles kognitivních funkcí. Také proto by měl každý praktický lékař věnovat pozornost vyšetření koncentrace magnezia u pacientů se zdánlivě nevysvětlitelnými obtížemi.

Význam magnezia pro organismus

Hořčík je čtvrtým nejběžnějším kationtem v lidském těle a po draslíku druhým nejdůležitějším intracelulárním kationtem. V těle dospělého člověka je přibližně 20–30 g hořčíku, z toho 50–60 % v kostech a 40–50 % v měkkých tkáních. Je nezbytný pro stovky enzymatických reakcí podílejících se na tvorbě energie, metabolismu sacharidů, proteinů a lipidů, nervosvalovém přenosu a funkci kardiovaskulárního systému. Hraje důležitou roli i pro zachování neurokognitivního zdraví. Nedostatek hořčíku (hypomagnezemie) se může projevit širokým spektrem nespecifických klinických symptomů, které často napodobují jiná somatická onemocnění i psychické poruchy.

Projevy hypomagnezemie v praxi

V ambulanci praktického lékaře se hypomagnezemie může manifestovat zejména opakovanými, obtížně vysvětlitelnými svalovými křečemi, které se typicky vyskytují v oblasti lýtek a chodidel, ale mohou postihovat i jiné svalové skupiny. Pacienti často udávají také parestézie či pocity brnění. Tyto projevy bývají někdy mylně připisovány svalovému přetížení, chronické žilní insuficienci nebo tetanickým stavům spojeným s hyperventilací. Laboratorní vyšetření sérové koncentrace hořčíku však může odhalit, že jde o důsledek jeho dlouhodobě snížených zásob, jejichž klinickým korelátem jsou právě svalové křeče a dyskomfort končetin.

V běžné klinické praxi může být deficit hořčíku matoucí i svými kardiálními projevy. Typicky jde o náhle vznikající palpitace, pocity bušení srdce či občasné nepravidelnosti srdečního rytmu. Pacienti je mohou subjektivně popisovat jako úzkostné ataky nebo epizody supraventrikulární tachykardie. Diferenciálně diagnosticky bývá v těchto situacích zvažována fibrilace síní či zvýšená extrasystolická aktivita, nicméně samotný nedostatek hořčíku může sám o sobě přispívat ke zhoršené elektrické stabilitě myokardu. Hypomagnezemie totiž narušuje intracelulární iontovou rovnováhu, a tím predisponuje k arytmiím. Na EKG se při těžších formách deficitu hořčíku objevuje prodloužení intervalu PQ, rozšíření komplexu QRS, oploštění vlny T, četné supraventrikulární i komorové extrasystoly a v závažných případech až komorové tachykardie.

K častým klinickým projevům nedostatku hořčíku patří také psychická labilita, projevující se podrážděností, nespecifickou únavou, nervozitou a poruchami spánku. Pacienti tyto symptomy často považují za psychosomatické potíže nebo je přisuzují stresu, přičemž deficit hořčíku bývá v běžné praxi zvažován spíše výjimečně. Tento prvek přitom hraje klíčovou roli v neurobiochemii, neboť moduluje funkci neurotransmiterů, zejména serotoninu a kyseliny gamma-aminomáselné (GABA), které jsou zásadní pro zvládání stresu a udržování psychické stability. Nízké koncentrace hořčíku mohou vést k celé škále neuropsychiatrických projevů – od změn osobnosti, apatie a depresivní symptomatiky až po agitovanost, úzkost, zmatenost či dokonce delirantní stavy.

Kognitivní pokles u seniorů může být preventabilní

U starších pacientů je deficit hořčíku častým, avšak podceňovaným nálezem, který může mít potenciální závažné dopady na jejich mentální zdraví, jak ukazuje například recentní studie autorů z Velké Británie (Lai XN et al., Cureus 2025;17:e88920). Tato retrospektivní studie, realizovaná na geriatrických odděleních dvou nemocnic v rámci NHS Trustu v Anglii, hodnotila jak management léčby hypomagnezemie, tak její souvislost s akutním kognitivním poklesem u seniorů.

Do analýzy bylo zařazeno 667 hospitalizovaných geriatrických pacientů (průměrný věk 82 let), z nichž 149 (22,3 %) mělo hypomagnezemii. Pouze 37,6 % všech nemocných s deficitem hořčíku dostalo jakoukoli substituční léčbu, více než 60 % pacientů nebylo léčeno vůbec. Monitorování podle doporučených intervalů proběhlo jen u 40,3 % nemocných.

Pokud jde o kognitivní výsledky, hypomagnezemie byla nezávisle spojena s více než dvojnásobně vyšším rizikem akutního kognitivního poklesu (OR 2,35; 95% CI, 1,54–3,60; p < 0,001), a to po adjustaci na věk, pohlaví a další akutní klinické faktory (infekce, elektrolytové poruchy, akutní selhání ledvin, CMP, bolest apod.). Významnými rizikovými faktory byly také hyperkalcemie, hyponatremie, hypernatremie a zácpa. Studie tak odhalila zásadní nedostatky v klinické praxi. Autoři zdůrazňují, že deficit hořčíku může být podstatným rizikovým faktorem pro rozvoj akutní kognitivní poruchy či deliria u starších křehkých pacientů, který je však dobře preventabilní, pokud se na něj myslí.

Další příznaky nedostatku Mg

Mezi další závažné příznaky nedostatku hořčíku patří hypokalemie rezistentní na přívod draslíku, psychické deprese, zvracení, zmatenost až kóma nebo naopak svalová slabost. Dalšími projevy závažnější hypomagnezemie mohou být také hypertenze, vaskulární změny, včetně akcelerované aterosklerózy, osteoporóza nebo poruchy reprodukčního systému, preeklampsie či erektilní dysfunkce.

Obnovení adekvátní koncentrace hořčíku přitom může uvedené stavy efektivně zmírnit či zcela eliminovat. Včasná identifikace deficitu hořčíku a cílená suplementace pak může výrazně přispět k rychlému zlepšení zdravotního stavu.

Kdy a proč myslet na suplementaci Mg?

Zvýšená pozornost by v souvislosti s deficitem hořčíku měla být věnována zejména rizikovým skupinám, mezi něž patří senioři, těhotné a kojící ženy, intenzivně sportující osoby a pacienti užívající například diuretika či inhibitory protonové pumpy. Suplementace hořčíku může být vhodná i u stavů hrozících vznikem hypomagnezemie. Kromě vyššího věku, alkoholismu a užívání některých léků mezi tyto stavy patří špatně kompenzovaný diabetes a také nemoci způsobující malabsorpci – celiakie, Crohnova nemoc atd.

Relativním nedostatkem mohou trpět i osoby s dlouhodobou fyzickou námahou, neboť hořčík přispívá k normálnímu enzymatickému metabolismu, k správné funkci svalů, ale také ke snížení míry únavy a podporuje správnou funkci nervové soustavy.

Při perorálním podávání může suplementace hořčíku přispívat ke zvyšování kostní denzity, úlevě od bolestí provázejících menstruaci, zlepšení metabolismu glukózy a inzulinu či úlevě od křečí v nohou u těhotných žen. Pravidelná perorální suplementace hořčíku také významně snižuje frekvenci migrén a může být efektivní při řešení trávicích obtíží (zácpa či dyspepsie).

Jak nedostatek Mg efektivně léčit?

Klíčovým faktorem pro efektivní suplementaci a dosažení terapeutických účinků je zajištění dobré biologické dostupnosti hořčíku v organismu. Efektivní metodou pro zvýšení jeho biologické dostupnosti je jeho podání v kombinaci s vitaminem B₆, respektive jeho aktivní formou pyridoxinem, který pomáhá zlepšit vstřebávání hořčíku ve střevech a zvyšuje jeho biologickou dostupnost na buněčné úrovni. Klinické studie ukázaly, že kombinace hořčíku a vitaminu B₆ může výrazně zlepšit terapeutické účinky hořčíku. Výhody fixní kombinace hořčíku a vitaminu B₆ oproti podání samotného hořčíku spočívají nejen ve zmiňovaném zlepšení biologické dostupnosti tohoto prvku, ale také v účinnějším zmírnění symptomů stresu a úzkosti, neboť pyridoxin je klíčovým kofaktorem v syntéze mnoha neurotransmiterů spojených s úzkostí a depresí. Data ze studie publikované v časopise PLoS One (Pouteau E et al., PLoS One. 2018;13:e0208454) hovoří například o tom, že pacienti, kteří užívali kombinaci hořčíku a vitaminu B₆, vykazovali až 24% zlepšení v hodnocení stresu podle škály DASS-42 ve srovnání s pacienty, kteří užívali pouze samotný hořčík. To naznačuje, že vitamin B₆ zvyšuje terapeutický účinek hořčíku při léčbě stresových stavů a může tak zlepšit psychickou pohodu a kvalitu života mnoha pacientů.

(red)