Preventivní prohlídky 2026: více diagnostiky i odpovědnosti pro praktiky

O změnu náplně preventivních prohlídek usilují praktici již delší dobu, protože stávající vyhláška platila 13 let a v mnohém již neodpovídala aktuálnímu medicínskému poznání a současným nárokům kladeným na primární péči. „Prevence, ale také screening a očkování musejí být šité na míru každému pacientovi a prohlídky musejí být komplexnější,“ říká MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů (SPL) s tím, že novela vyhlášky o preventivních prohlídkách tyto požadavky zohledňuje a významně tím posiluje roli primární péče.

V důsledku změny životního stylu populace se první projevy závažných chronických onemocnění posouvají do mladších věkových kategorií, čemuž stávající pravidla prevence příliš neodpovídala. Nepřekvapí proto, že cílem změny, kterou novela vyhlášky č. 70/2012 Sb., o preventivních prohlídkách, přináší, je zachytit rizika vedoucí k rozvoji chronických civilizačních onemocnění či díky větší kontrole absolvování screeningových programů zvýšit záchyt závažných onkologických a jiných onemocnění v časných stadiích.

Rozšíření laboratorní diagnostiky

Novela kromě jiného přináší rozšíření laboratorních vyšetření. Již při první vstupní prohlídce při převzetí do péče praktického lékaře je povinné komplexní laboratorní vyšetření zahrnující krevní obraz, jaterní testy, glykemii, sérový kreatinin, odhad glomerulární filtrace, moč chemicky a sediment, poměr albuminu a kreatininu v aktuální moči (ACR), a dále koncentrace celkového cholesterolu, HDL-cholesterolu, LDL-cholesterolu a triacylglycerolů. V dalších letech se má frekvence a rozsah laboratorních testů řídit individuálním rizikem pacienta a odbornými doporučeními.

Nově se u osob se zvýšeným rizikem srdečního selhání (minimálně 2 rizikové faktory) zavádí vyšetření NT-proBNP od 50 let věku, u osob s přítomností rizikových faktorů pro chronická jaterní onemocnění se také budou od 45 let věku ve dvouletých intervalech vyšetřovat jaterní testy (ALT, AST, GMT, bilirubin). Vyšetření lipidogramu by mělo být nově prováděno ve 25 a 30 letech věku a dále ve čtyřletých intervalech od posledního vyšetření, ve 40 letech a dále pak ve dvouletých intervalech od posledního vyšetření. Laboratorní vyšetření renálních funkcí by mělo být prováděno ve dvouletých intervalech u všech osob starších 50 let a také u všech mladších diabetiků, hypertoniků a nemocných trpících kardiovaskulárním onemocněním.

Důraz se klade také na častější provádění EKG, které by se u osob s rizikovými faktory kardiovaskulárního onemocnění mělo provádět již od 30 let ve čtyřletých intervalech a od 40 let pak každé dva roky.

Důraz na kontrolu screeningu

Praktici by měli rovněž systematicky kontrolovat účast svých pacientů v programech časného záchytu kolorektálního karcinomu, karcinomu prsu, prostaty, plic, aneuryzmatu abdominální aorty, osteoporózy a demence. Pokud screeningová vyšetření nebyla provedena v předepsaných termínech, praktik by měl pacientovi jejich absolvování znovu doporučit a poučit jej o rizicích spojených s jejich odmítnutím nebo s jejich neabsolvováním.

Pokud má pacient zvýšené onkologické riziko plynoucí z jeho rodinné anamnézy či věku, měla by být součástí preventivní prohlídky i kontrola, zda je sledován nebo zda byl vyšetřen na příslušném specializovaném pracovišti, a popřípadě zajištění takového specializovaného vyšetření.

Součástí prevence by měla být i kontrola již provedených očkování a případné doporučení další vakcinace podle individuálních rizik nemocného. Po každé preventivní prohlídce by pak měli praktičtí lékaři pro pacienty připravit „osobní plán péče o zdraví“.

Pozor na nesystémové změny!

„Preventivní prohlídka je pravidelnou inventurou zdravotního stavu a měla by být co nejdůkladnější. Pacienty známe nejlépe. Víme, s jakými potížemi se potýkali a potýkají jak oni sami, tak jejich rodina a z jakého sociálního prostředí pocházejí. V otázkách zdraví jsme tak jejich nejbližší rádci a průvodci zdravotním systémem,“ říká předseda SPL a dodává: „Snahy vytrhávat některé výkony z kontextu preventivních prohlídek a provádět je náhodně, nekvalifikovaným způsobem, například v lékárnách, jsou proto naprostým nepochopením smyslu prevence. Může to ohrozit celý systém preventivní péče v České republice a pacienty to zbytečně mate.“

Ukázkou takového nesystémového kroku může být aktuálně dosti medializovaná snaha některých lékárenských řetězců o rozšíření možnosti očkovat v lékárnách. Podle zástupců praktiků však taková změna očekávaný efekt v podobě vyšší proočkovanosti nejspíš nepřinese. „Naše nízká míra proočkovanosti proti chřipce či covidu není v nedostatku kapacit či míst, kde by bylo možné vakcinaci provést, ale v neochotě části populace se nechat očkovat. Proočkovanost proti onemocněním, která pacienti vnímají jako významná, je v České republice vysoká. U tetanu se pohybujeme téměř u 100 %, u dětských vakcín či HPV jsme na evropské špičce. Nízká proočkovanost proti chřipce a covidu nesouvisí s nabídkou, ale s poptávkou. Pokud ani praktický lékař, který zná své pacienty dlouhodobě a má s nimi vybudovaný vztah založený na důvěře, nedokáže přesvědčit více než zlomek cílové velmi rizikové populace seniorů, sotva to dokáže lékárník, který nemocného vůbec nezná,“ myslí si P. Šonka. Připomeňme, že v loňské sezóně naočkovali praktici jenom proti chřipce téměř 763 000 osob. Pokud by se poptávka po vakcinaci zvýšila, zvládli by podle předsedy SPL proočkovat ve svých ordinacích i více osob.

Nízkou motivaci k vakcinaci proti chřipce lze ilustrovat na příkladu zdravotníků. V České republice se nechává proti chřipce očkovat přibližně jen 20 % zdravotníků, a to přesto, že mají vakcínu zdarma a kdykoli dostupnou. Pokud se nenaočkují ani oni, těžko lze očekávat, že by k vyšší ochotě vedlo rozšíření očkování do lékáren.

Praktici nabízejí jiná řešení

Posun k větší proočkovanosti proti chřipce či covidu by podle P. Šonky naopak mohlo přinést rozšíření možnosti očkovat na širší okruh lékařů, tedy aby očkovat mohli kromě praktiků i ambulantní specialisté, například kardiolog či diabetolog, popřípadě i nemocniční lékař při propuštění pacienta z hospitalizace. Systémovým prvkem by bylo i možné zapojení zdravotních sester, včetně těch z domácí péče, které by mohly očkovat imobilní pacienty v jejich domácím prostředí. Ke zvýšení proočkovanosti by jistě přispěly i změny v úhradách očkování ze zdravotního pojištění a distribuci vakcín. „Pokud je vakcína hrazena zdravotní pojišťovnou, pacienti ji přijímají ochotněji. Vidíme to na příkladu klíšťové meningoencefalitidy. Jistou bariérou je i současný způsob objednávání vakcín, kdy je praktici musejí objednávat rok dopředu a riskují finanční ztrátu, pokud je nestihnou všechny aplikovat,“ upozorňuje P. Šonka s tím, že by naopak uvítal, kdyby osvětu spojenou s důležitostí prevence, včetně vakcinace, ale i primární péče šířily také zdravotní pojišťovny a stát.

Reforma primární péče by měla dále pokračovat

„Věříme, že kvalitnější prevence a individuální přístup k pacientům důvěru občanů v primární péči ještě zvýší. Prevence je zásadní kompetencí praktiků a chystané změny jejich roli posílí. To je i klíčový bod reformy primární péče, která začala v roce 2018 a kterou je potřeba urychleně dokončit,“ zdůrazňuje P. Šonka. Kromě zlepšení prevence pak zástupci praktických lékařů usilují o to, aby do roku 2035 vzrostl počet pracovních úvazků praktiků o tisíc a navýšil se i počet rezidenčních míst. Dlouhodobě pak volají po úplném zrušení preskripčních omezení na léky, aby nemuseli zbytečně posílat své pacienty k ambulantním specialistům pro předpis například na některá moderní antidiabetika či účinné léky na dyslipidemii, srdeční selhání nebo chronické onemocnění ledvin. „Ke zrušení podobných preskripčních omezení u praktiků došlo nedávno v Rakousku, Německu nebo Polsku a ukázalo se, že to tamní zdravotní systém neohrozilo, právě naopak,“ uzavírá P. Šonka s tím, že lidé by také uvítali, kdyby praktici základní léky vydávali přímo v ordinacích či při návštěvních službách.

MUDr. Tomáš Novotný