Konopí jako skrytý rizikový faktor DM2. Jak ovlivňuje homeostázu glukózy?

Konopí může ovlivňovat metabolismus glukózy víc, než si mnozí zdravotníci myslí. Nová rozsáhlá analýza dat z reálné praxe, prezentovaná na výročním zasedání Evropské asociace pro studium diabetu (EASD), potvrdila, že užívání konopí je spojeno s téměř čtyřnásobným rizikem rozvoje diabetu 2. typu (DM2), což zpochybňuje jeho vnímanou metabolickou neškodnost. Ačkoliv některé dřívější studie naznačovaly, že konopí má potenciálně protizánětlivé a jiné terapeutické účinky, dlouhodobé metabolické účinky a dopady na metabolismus glukózy a inzulinovou rezistenci při jeho užívání byly dosud nejasné. Tato nová data představují dosud nejpřesvědčivější důkaz o metabolickém riziko užívání konopí.

Analýza rozsáhlých dat z reálné praxe

Studie autorů z Boston Medical Center (Massachusetts, USA) se opírá o analýzu rozsáhlých dat z reálné praxe. Jde o retrospektivní kohortovou studii, která analyzovala anonymizované elektronické zdravotní záznamy z výzkumné sítě TriNetX, pocházející z 54 zdravotnických organizací napříč Spojenými státy a Evropou, z nichž autoři vybrali kohortu 96 795 uživatelů konopí a ty srovnávali se skupinou více než 4,1 milionu kontrolních osob. Studijní populaci tvořili dospělí pacienti ve věku 18 až 50 let, u nichž byla v letech 2010 až 2018 zaznamenána diagnóza související s užíváním konopí (od občasného užívání až po závislost, včetně případů intoxikace a abstinenčních příznaků). Párováním pomocí metody propensity score matching byly následně vytvořeny dvě srovnatelné skupiny po 86 414 pacientech, které byly srovnatelné z hlediska demografických údajů, pohlaví a výchozích komorbidit. Zásadní pro sílu studie a interpretaci výsledků bylo vyloučení jedinců s již existující hypertenzí, hyperlipidemií, ischemickou chorobou srdeční, a především s jakýmkoli záznamem o užívání tabáku, kokainu a konzumaci alkoholu. Tím byl odstraněn jeden z nejvýznamnějších matoucích faktorů pro metabolická onemocnění, a asociace s konopím tak mohla být izolována s větší přesností. Primárním sledovaným cílem studie byl nově diagnostikovaný diabetes 2. typu během pětiletého sledování.

Téměř čtyřnásobně vyšší riziko diabetu

Účastníci byli sledováni v průměru 5 let. Během tohoto období se u 1 937 (2,2 %) uživatelů konopí rozvinul DM2, ve srovnání s 518 (0,6 %) v kontrolní skupině (p < 0,0001). To odpovídá poměru rizik 4,53 (95% interval spolehlivosti 4,11–4,99): uživatelé konopí měli tedy téměř 4krát vyšší pravděpodobnost vzniku DM2. Přežití bez diabetu bylo ve skupině užívající konopí také významně nižší (96,8 % oproti 99,2 %).

Možné mechanismy působení konopí

Ačkoliv design studie neumožňuje prokázat přímou kauzalitu, její výsledky podněcují diskusi o několika věrohodných biologických mechanismech. Jedním z nejčastěji zmiňovaných je zvýšený kalorický příjem. Tetrahydrokanabinol (THC) stimuluje chuť k jídlu, což může vést k nadměrnému příjmu kalorií a nárůstu tělesné hmotnosti, klíčového rizikového faktoru pro diabetes 2. typu. Tuto hypotézu podporuje i fakt, že průměrný BMI v analyzované kohortě byl 26 kg/m², což již spadá do kategorie nadváhy a naznačuje, že kohorta nevycházela ze stavu ideální hmotnosti.

Další významná teorie se soustředí na přímý vliv na inzulinovou rezistenci. Předpokládá se, že konopí může přispívat k inzulinové rezistenci prostřednictvím nadměrné stimulace endokanabinoidního systému, konkrétně aktivací receptorů CB1, která podporuje hromadění viscerálního tuku a rozvoj steatózy jater. Tato teorie je o to platnější, že do studie byli zařazeni pacienti bez výchozí hyperlipidemie, což naznačuje, že konopí může tyto metabolické dráhy ovlivňovat i u jedinců bez preexistujících poruch lipidového metabolismu.

Mezi další možné faktory narušující homeostázu glukózy patří mírný chronický systémový zánět, oxidační stres a potenciální dysfunkce beta-buněk. Faktory životního stylu, jako je snížená fyzická aktivita a souběžné užívání alkoholu nebo nikotinu, pak mohou riziko dále zvyšovat.

Pro doplnění je však třeba uvést, že vztah mezi konopím a metabolismem je komplexní. Existují i protichůdné epidemiologické studie, naznačující, že konopí může naopak snižovat hladinu inzulinu nalačno nebo prevalenci obezity. Celkový účinek tak může záviset na frekvenci užívání, dávkování a poměru mezi psychoaktivním THC a nepsychoaktivním kanabidiolem (CBD). Přesvědčivost výsledků je proto nutné posuzovat i v kontextu metodologických limitací.

Limitace studie a kritický pohled

Pro správnou interpretaci výsledků je zásadní kriticky zhodnotit také omezení studie, o nichž autoři sami diskutují. Hlavní limitací je retrospektivní charakter studie, který prokazuje asociaci, nikoli kauzalitu. „Nevíme, kolik konopí, v jaké frekvenci a jak dlouho lidé užívali, ani zda účastníci, kteří uvedli, že konopí neužívali, byli v tomto ohledu upřímní,“ uvedl hlavní autor studie Ibrahim Kamel, MD, MHA.

Dále chybějí podrobné informace o samotné konzumaci konopí – data neobsahují údaje o frekvenci, dávce, délce užívání ani o způsobu aplikace. Je třeba také počítat s možnými nepřesnostmi v klasifikaci pacientů na základě kódování MKN-10. I přes pečlivé párování s kontrolními osobami nelze vyloučit vliv dalších nezměřených faktorů, jako jsou stravovací návyky či fyzická aktivita. Tato omezení zároveň definují směr budoucího výzkumu. K potvrzení kauzálního vztahu bude zapotřebí prospektivních, ideálně randomizovaných, kontrolovaných studií.

Dopady pro klinickou praxi a budoucí výzkum

„Vzhledem k tomu, že se konopí stává široce dostupným a společensky akceptovaným, je nezbytné porozumět jeho potenciálním zdravotním rizikům,“ zdůraznil I. Kamel. Zdravotníci by podle něj měli upustit od vnímání konopí jako metabolicky neutrální látky a spíše jej zařadit mezi relevantní rizikové faktory v diabetologické anamnéze. Rutinně by se pacientů měli na užívání konopí dotazovat, s cílem komplexněji posoudit jejich celkové riziko. U pravidelných uživatelů je pak na místě zvážit potřebu častějšího screeningu glykemie, obdobně jako u jiných rizikových skupin. V neposlední řadě by tyto informace měly být standardní součástí edukace a poradenství v oblasti poruch spojených s užíváním návykových látek.

Autoři také poznamenávají, že je zapotřebí dalšího výzkumu dlouhodobých endokrinních účinků užívání konopí a toho, zda se rizika diabetu omezují na inhalační produkty, nebo se vztahují i na jiné formy konopí, jako jsou jedlé produkty.

Dodejme, že Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že konopí užívá přibližně 147 milionů lidí, tj. 2,5 % lidí na celém světě, a jeho užívání roste rychleji než užívání jiných rekreačních látek. Současně probíhá proces legalizace konopí a konopných produktů v mnoha zemích na celém světě. Jen v USA je v současnosti konopí v té či oné míře legalizováno ve 24 státech. Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) uvádí, že od roku 2021 konopí alespoň jednou užilo zhruba 52,5 milionu lidí, což je asi 19 % obyvatel USA.

(red)