Bimagrumab: nová kapitola v ochraně svalové hmoty při léčbě obezity?

Výsledky studie fáze 2b BELIEVE, která testovala monoklonální protilátku bimagrumab a byla představena na letošním kongresu Americké diabetologické asociace (ADA 2025), naznačují, že je to možné. Podle hlavního autora studie, prof. Stevena B. Heymsfielda, MD, z Pennington Biomedical Research Center (Louisiana State University, Baton Rouge, USA), má bimagrumab dokonce díky odlišnému mechanismu účinku ve srovnání s terapií na bázi inkretinů potenciál změnit dosavadní přístup v léčbě obezity. „Tento nový model znamená posun od kvantity ke kvalitě úbytku hmotnosti.“

Připomeňme, že jen v USA se za posledních 5 let zvýšil počet pacientů užívajících léčbu na bázi inkretinů, jako jsou agonisté receptoru pro GLP-1 a duální agonista GIP/GLP-1 tirzepatid, o 587 %. Studie však ukázaly, že celkový úbytek hmotnosti doprovází snížení svalové hmoty. Netuková hmota může tvořit 15–40 % celkového úbytku hmotnosti v důsledku terapie na bázi GLP-1 RA.

Jak bimagrumab chrání svaly?

Bimagrumab je plně humánní monoklonální protilátka, která cíleně blokuje aktivinový receptor typu II, jenž je součástí signálních drah regulujících růst a úbytek svalové tkáně. Za normálních okolností se na tento receptor vážou myostatin a další příbuzné proteiny ze skupiny TGF-beta, které přirozeně potlačují růst svalů a podporují katabolismus. Bimagrumab vazbu těchto proteinů na receptor zablokuje, čímž brání jejich účinku a naopak podporuje růst a udržení kosterní svaloviny. Zároveň přitom dochází k nemalému úbytku tukové tkáně. Tento duální efekt jej činí mimořádně zajímavým doplňkem ke stávající terapii GLP-1 agonisty. „Bimagrumab působí v synergii s GLP-1 agonisty, jako je semaglutid. Může být využit jako doplněk iniciální léčby, ale také jako samostatná či udržovací terapie u pacientů, kteří inkretinové přípravky netolerují nebo na ně dostatečně nereagují,“ doplnil prof. Louis J. Aronne, MD, spoluřešitel studie BELIEVE.

Výsledky studie BELIEVE

Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, multicentrická studie BELIEVE zahrnovala 507 dospělých osob s nadváhou nebo obezitou (BMI ≥ 27–30 kg/m²) bez diabetu, které byly randomizovány k podávání placeba, dvou dávek semaglutidu (1 nebo 2,4 mg), dvou dávek bimagrumabu (10 nebo 30 mg/kg, podávaný intravenózní infuzí v týdnech 4, 16, 28 a 40), nebo jejich kombinace. Po 48 týdnech primární léčby byli účastníci v rameni s placebem a v rameni s bimagrumabem v dávce 10 mg/kg převedeni na léčbu bimagrumabem s vyšší dávkou po dobu dalších 24 týdnů. Léčba pro ostatní skupiny zůstala po celou dobu primárního i pokračovacího období konstantní. Primárním cílovým parametrem byla změna tělesné hmotnosti (BW – body weight) oproti výchozímu stavu. Sekundární cílové parametry zahrnovaly změny obvodu pasu, celkové hmotnosti tělesného tuku, viscerální tukové tkáně a svalové hmoty.

Výsledky této studie jsou z klinického pohledu pozoruhodné. Prokázaly, že kombinace terapie bimagrumabem a semaglutidem vedla k většímu snížení hmotnosti, tělesného tuku, viscerálního tuku a markerů zánětu ve srovnání s jednotlivými způsoby léčby samostatně. Kombinace vysoké dávky bimagrumabu (30 mg/kg) a semaglutidu (2,4 mg týdně) vedla po 72 týdnech k průměrnému úbytku tělesné hmotnosti o 22,1 %, přičemž 92,8 % tohoto úbytku tvořila tuková složka a ztráta svalové hmoty byla dle vyšetření DEXA pouhých 2,9 % oproti výchozímu stavu. V této skupině bylo také zaznamenáno zmenšení obvodu pasu o 21,7 cm. „Pro lepší představu, tato redukce by na pásku představovala 8,5 dírky. To je dramatické snížení,“ poznamenal L. J. Aronne. Koncentrace vysoce citlivého C-reaktivního proteinu, klíčového biomarkeru systémového zánětu, se ve skupině s vysokou dávkou kombinované léčby do 48. týdne snížily o 83 %.

Ve srovnání s tím monoterapie semaglutidem vedla k úbytku hmotnosti o 15,7 %, přičemž tuková tkáň tvořila pouze 71,8 % této redukce a 7,4 % ztráty tvořila svalová hmota. Pacienti léčení pouze bimagrumabem zhubli v průměru o 10,8 %, přičemž celá redukce hmotnosti šla na vrub tukové složky, a navíc v této skupině došlo k průměrnému nárůstu svalové hmoty o 2,5 %.

Odpovídá tomu i zlepšení funkčních parametrů měřené standardizovaným dotazníkem SF-36 (Short Form Health Survey), který posuzuje dopad léčby i na funkční kapacitu, vitalitu, fyzickou výkonnost a celkový pocit zdraví. Skóre fyzického fungování se podle něj v kombinované skupině statisticky významně zvýšilo oproti skupině léčené samotným semaglutidem. Podle S. B. Heymsfielda je právě kombinace efektivní redukce tukové tkáně a současné ochrany svaloviny tím, co činí bimagrumab unikátním nástrojem v léčbě obezity.

Podle viceprezidentky Obezitologické asociace (Obesity Association ADA) Samar Hafida, MD, je právě tato oblast, tedy nejen kolik kilogramů pacient zhubne, ale jak se mění složení tělesné hmotnosti, klíčová pro udržitelnost a dlouhodobé zdravotní benefity pacientů. „Vstupujeme do nové éry léčby obezity, kde důraz nebude kladen pouze na hmotnost, ale na kvalitu hubnutí, včetně ochrany svalové hmoty,“ uvedla ve svém shrnutí na konferenci ADA.

Studie BELIEVE hodnotila také změny glykovaného hemoglobinu. Hodnoty HbA_1c vykazovaly celkový trend ke zlepšení při kombinované terapii s vysokými dávkami, přičemž snížení bylo srovnatelné nebo vyšší než při léčbě samotným semaglutidem. Hladiny HbA_1c se zlepšily také v podskupině účastníků s prediabetem. Většina (90,9 %) nebo všichni (100 %) pacienti v ramenech s kombinací bimagrumab-semaglutid skutečně dosáhli normoglykemie do 48. týdne.

Je třeba prověřit dlouhodobou bezpečnost

Lze očekávat, že pokud bude účinnost a bezpečnost bimagrumabu potvrzena i ve fázi 3 klinického vývoje, otevře se prostor pro jeho širší využití v běžné klinické praxi. Bezpečnostní profil zatím nevykazuje zásadní varovné signály, nevyskytly se žádné závažné kardiovaskulární nežádoucí účinky. Ve skupině léčené kombinací s bimagrumabem přerušilo léčbu pro nežádoucí účinky přibližně 9 % pacientů. Mezi časté nežádoucí účinky patřily svalové křeče, průjem a akné u bimagrumabu a nevolnost, průjem, zácpa a únava u semaglutidu. Skupiny s bimagrumabem vykazovaly časné a přechodné zvýšení ALT a lipázy, zatímco skupiny se semaglutidem měly trvalé zvýšení lipázy, které však většinou nevedly ke klinicky významným komplikacím. V skupinách s bimagrumabem se v úvodní fázi zvýšil jak celkový, tak i LDL-cholesterol, poté se ve skupinách s kombinovanou léčbou obsahující semaglutid 2,4 mg v období mezi 48. až 72. týdnem výsledky lipidů vrátily k výchozím hodnotám. Objasnění přechodných změn lipidů tak bude vyžadovat další výzkum.

Studie také neposkytla podrobnější informace týkající se funkce a kvality svalů. Nebyly provedeny biopsie, pouze denzitometrické vyšetření, které přináší informaci o distribuci a objemu, ale neříká nic o kvalitě svalů. Jediným objektivním funkčním měřítkem byl stisk ruky, zatímco zbytek tvořily informace z dotazníků (SF-36), které vyplňovali sami pacienti.

Přesto je možné uzavřít, že bimagrumab představuje slibný příspěvek k nové éře cílené léčby obezity. Ta nebude směřovat pouze ke snížení tělesné hmotnosti, ale ke zlepšení jejího složení, zachování svalové síly a podpory dlouhodobě udržitelných výsledků. V kombinaci s inkretinovými přípravky by mohl bimagrumab změnit dosavadní přístup a nabídnout novou úroveň personalizované terapie pacientům s obezitou i diabetem 2. typu.

(red)