Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
Spirometrie je základní, široce dostupná metoda funkčního vyšetření plic, která – pokud je provedena a interpretována korektně – zásadně pomáhá v diagnostice, hodnocení tíže, monitoraci léčebné odpovědi i prognóze většiny chronických respiračních onemocnění. Tento přehled shrnuje, očima ambulantního pneumologa, praktické aspekty provedení, kontrolu kvality a současná interpretační pravidla.
Aktuální standardy pro spirometrii vycházejí z roku 2019 a doporučení pro její interpretaci jsou ještě o 2 roky mladší. Spirometrie by měla být indikována ke stanovení diagnózy a tíže ventilační poruchy, zhodnocení symptomů a abnormálních laboratorních nálezů, ke screeningu rizikových jedinců, posouzení předoperačního rizika a prognózy, monitorace léčebné odpovědi a dynamiky onemocnění (včetně rizika exacerbací). Dále k posouzení osob exponovaných škodlivinám či lékům (včetně pneumotoxicity), k hodnocení postižení a v rámci rehabilitace, k právním a posudkovým účelům, výzkumu, epidemiologii a stanovení referenčních hodnot.
Kontraindikace spirometrie jsou relativní – provedení závisí na klinickém zhodnocení rizika/benefitu.
Problematické mohou být: časné období po akutním infarktu myokardu (nově nedoporučeno provádět do jednoho týdne; dříve uváděn jeden měsíc), dekompenzovaná hypertenze/hypotenze, srdeční selhání a plicní hypertenze, nestabilní plicní embolie, anamnéza synkopy při usilovném výdechu. Dále zvýšený intrakraniální nebo nitrooční tlak, známé mozkové aneuryzma, stav do 4 týdnů po neurochirurgickém výkonu nebo po otřesu mozku s přetrvávajícími příznaky. Vyšetření by mělo být provedeno až za týden po operaci očí a při zvýšeném tlaku ve středouší/sinusitidě. Kontraindikací je pneumotorax, hrudní a břišní operace (minimálně 4 týdny, popřípadě déle), pozor na nehojící se rány, pozdní graviditu, aktivní či suspektní přenosné infekce (včetně podmínek náchylných s rizikem přenosu – sekrece, orální léze, krvácení).
Nutné je nekouřit (nově je zmíněna i vodní dýmka; alespoň hodinu před vyšetřením – jako prevence akutní bronchokonstrikce). Vyhnout se omamným látkám minimálně 8 hodin (koordinace, porozumění, fyzické schopnosti) a necvičit alespoň hodinu před vyšetřením. Oblečení nesmí omezovat expanzi hrudníku a břicha. Vysazení medikace se řídí klinickým rozhodnutím a musí být předem domluveno; do protokolu se zapisuje, co, kdy a v jaké dávce pacient aplikoval.
Měřené veličiny: dechový objem (TV), inspirační rezervní objem (IRV), exspirační rezervní objem (ERV), vitální kapacita (VC) nebo inspirační kapacita (IC). Dále se měří průtoky: usilovná vitální kapacita (FVC), jednosekundová vitální kapacita (FEV1), střední průtoky a nádechové průtoky. Spirometrie sama neurčuje reziduální objem (RV), nelze dle ní vyjádřit funkční reziduální kapacitu (FRC) ani celkovou plicní kapacitu (TLC).

Postup podle standardu 2019 (kombinovaný manévr) by měl vypadat takto: klidové dýchání → po stabilizaci následuje rychlý nádech do TLC → úplný usilovný výdech do RV → maximální nádech zpět do TLC. Tento postup je v doporučeních popsán jako „nový“.
V praxi je ale nadále spíše preferován „starý“ postup dle doporučení 2005: po klidovém dýchání následuje pomalý (neusilovný) výdech a nádech do maxima k určení IVC, poté samostatný usilovný výdech (FVC) až na úroveň RV. Výhodou je například přesnější hodnota inspirační vitální kapacity (IVC bývá vyšší než FVC) a možnost posouzení kolapsu periferních dýchacích cest (na křivce průtok–objem se projeví nespojením inspirační a exspirační části – air trapping/kolaps).
Kritéria přijatelnosti: dobrý začátek – průběh – konec.
Kvalita se hodnotí školní škálou A–E, stupeň A znamená 3 akceptovatelné a reprodukovatelné manévry – je hodnoceno provedení minimálně 3 a maximálně 8 manévrů, s pauzami 30–60 sekund, dle tolerance. Rozdíl dvou nejlepších FEV1 a dvou nejlepších FVC musí být ≤ 150 ml. Kategorie U znamená „neakceptovatelné, ale použitelné“, typicky u dětí. Kategorie F pak představuje neakceptovatelný a nepoužitelný výsledek.
Interpretační strategie rutinních funkčních testů by měla zahrnovat 3 úrovně:
ERS/ATS 2021 doporučuje používat normu GLI 2012. Soubory GLI pokrývají široký věk (3–95 let), zahrnují pohlaví, výšku a etnicitu a poskytují LLN (dolní hranice normy – lower limit of normal). Hodnoty GLI bývají „přísnější“ než starší normy ECSC (European Coal and Steel Community) přibližně o 10 %. Nevýhodou je, že normy GLI v rámci spirometrie poskytují pouze omezenou sadu parametrů (pouze pěti) – chybí například PEF (vrcholový výdechový průtok, tedy maximální rychlost výdechu vzduchu z plic po hlubokém nádechu), který je nezbytný pro stanovení náležité křivky, a také nádechové parametry. Proto se v praxi někdy doplňuje náležitá křivka (pro její vizualizaci) ze starších norem. Při přechodu z ECSC na GLI bylo doporučováno srovnávat i absolutní čísla, protože samotné procento náležité hodnoty se mezi soubory liší.
Norma GLI je zvlášť vhodná pro osoby mladší 25 let a pro seniorní nemocné.
LLN je statisticky určený bod, který označuje spodní, 5. percentil zdravé populace. Nad ním jsou hodnoty plicních funkcí považovány za normální a pod ním za abnormální. Definuje hranici mezi normální a sníženou plicní funkcí a je nezbytný pro správnou interpretaci spirometrických výsledků, kde se hodnota pod LLN považuje za patologickou. Interpretace by měla vycházet z LLN a Z-skóre. Gaussova distribuce normální populace se s věkem oplošťuje a LLN (5. percentil; −1,65 SD) klesá. Procenta náležitých hodnot proto mladé jedince často podhodnocují (falešná norma), seniory zase nadhodnocují (falešná patologie). Z-skóre −1,65 až −2,5 znamená lehkou poruchu, −2,5 až −4 středně těžkou, pod 4 těžkou.
Interpretace bronchodilatační odpovědi vychází ze 2 zdrojů: horní limit změny u zdravých (jsou dostupné studie s průměrnými hodnotami okolo 10 % pro FEV1 i FVC) a práh, při kterém dochází ke klinicky významné změně. Změna FEV1/FVC se nově vyjadřuje jako procento relativní změny vůči individuální náležité hodnotě. Pozitivní odpověď je ≥ 10 % (vztaženo k náležité hodnotě). Starší vyjádření (kombinace absolutní i relativní změny proti výchozímu stavu) je závislé na výchozí kapacitě/konstituci pacienta. Pozor na důležitý terminologický rozdíl – bronchodilatační odpověď (kvantitativní – procentuální zlepšení) není totéž co reverzibilita (kvalitativní – normalizace FEV1/FVC nad LLN).
V minulosti se za „klinicky významné“ zvažovalo zjednodušeně −100 ml nebo −10 %, což nebere v úvahu pohlaví, výchozí funkci ani tíži onemocnění. V praxi jsou přínosné trendové grafy parametrů (například FEV1, FEV1/FVC) na protokolu, například za posledních 2–5 let. U dospělých nekuřáků starších 25 let je za fyziologický považován pokles FEV1 o 30 ml/rok; v pracovním lékařství byl jako patologický zmiňován pokles o 15 %/rok. V rutinním sledování se osvědčilo používání tzv. FEV1 kvocientu: hodnota FEV1 (v litrech) vydělená 1. percentilem (ženy 0,4 l, muži 0,5 l). V krátkém horizontu (například 1 rok) by tento kvocient měl být stabilní – u zdravých nekuřáků je možný pokles o jednu jednotku za 18 let, u kuřáků za 10 let. Čím bližší je hodnota 1, tím vyšší je riziko úmrtí (platí pro dospělé).
Křivka průtok–objem je klíčovým podkladem k rozpoznání typu poruchy (lehká/těžká obstrukce, extra-/intratorakální obstrukce, fixovaná centrální stenóza, postižení hlavního bronchu, restrikce). Každou poruchu je třeba posuzovat podle všech parametrů (FEV1, FVC, FEV1/FVC).
Obstrukce znamená, že index FEV1/FVC je pod LLN (−1,65 SD). Pozor – FEV1 není vhodným ukazatelem situace v periferních dýchacích cestách, plocha průřezu malých dýchacích cest je totiž příliš velká a proudícímu vzduchu klade velmi nízký odpor. Pro periferii se hodí jiné ukazatele (například oscilometrie, FEV3/FEV6, FEV3/FVC či vyplavovací metody pomocí dusíku).
Dysanapse znamená nepoměr růstu dýchacích cest a distálního plicního parenchymu. Spirometricky se může projevit normálním FEV1 a FVC a sníženým FEV1/FVC. Tito pacienti spadají do konceptu perinatálního nebo časného postnatálního narušení vývoje plic a vyžadují dlouhodobé sledování (kvůli riziku rozvoje obstrukčních nemocí v dospělosti).
Na základě spirometrie není možné hodnotit restrikci, tu definitivně potvrdí TLC. Tzv. nespecifický obraz, s redukcí FVC a/nebo FEV1, a normálním poměrem FEV1/FVC a normální hodnotou TLC, může odrážet redukované úsilí, air trapping nebo také počínající restrikci či emfyzém, a může být časným indikátorem restrikční poruchy. V rámci tříletého sledování se u zhruba 2/3 podobných „nespecifických obrazů“ posléze rozvinula obstrukční nebo restrikční porucha; v této souvislosti se používá termín PRISm. Doporučeno je zde dovyšetření (bronchodilatační test, vztah klidové a usilovné vitální kapacity, vhodné je posouzení kolapsu malých dýchacích cest).
Platí tedy, že na základě snížení indexu FEV1/FVC se lze vyjádřit k obstrukci, pokud je k dispozici i TLC, lze se vyjádřit k restrikci, a pokud známe oba parametry, pak je možné hodnotit smíšenou ventilační poruchu.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na pražském odborném sympoziu „Plíce v souvislostech“ přednesla:
MUDr. Stanislava Kacrová
Plicní ambulance Uherské Hradiště
      Reportáže a rozhovory z odborných kongresů
        Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
        Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
        Přejete si pokračovat?