Centrová léčba v pneumologii: kde stojíme dnes a co změní nástup biologické terapie CHOPN?

Ačkoli se stále používá označení „centrová léčba“ nebo „centra specializované péče“, nejde již o výlučnou terapii pro několik tisíc pacientů, ale o robustní segment zdravotní péče s výrazným růstovým trendem. Podle posledního uceleného roku dostupného z dat zdravotních pojišťoven z roku 2024, bylo v tzv. centrech nebo v režimu centrové léčby léčeno přibližně 150 000 pacientů. V posledních pěti letech se tento segment zhruba zdvojnásobil, a to nejen počtem pacientů, ale i objemem financí. Průměrný náklad na jednoho pacienta se, navzdory vstupu nových drahých léčiv, zásadně nemění, protože působí i opačný tlak v podobě zlevňování dříve zavedených přípravků, nástupu generik a biosimilars. Celkové náklady centrové péče se pohybují přibližně mezi 7–8 % výdajů zdravotních pojišťoven. „Přestože jde o jeden z nákladově nejdynamičtěji rostoucích segmentů, nepředstavuje z hlediska celkového systému extrémní nákladovou zátěž. Náklady i počty nemocných rostou lineárně. Průměrný náklad na jednoho pacienta v centrové péči se drží zhruba posledních pět let přibližně kolem 260 000 korun ročně z pohledu úhrady zdravotní pojišťovnou,“ vypočítává na úvod MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., z Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment, o. p. s. (iHETA).

Pneumologie v rámci centrové péče: nákladově střed, objemově menší

V přehledu největších skupin centrové péče dominují onkologické a hematoonkologické diagnózy, významný podíl má také neurologie, zejména roztroušená skleróza, dále nespecifické střevní záněty, revmatologie či dermatologie. Pneumologie nepatří mezi největší segmenty ani z pohledu počtu pacientů či celkových nákladů. Pro pneumology je však podstatná kategorie „dýchací soustava 1“, do níž spadá asthma bronchiale a chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Z hlediska nákladů na jednoho pojištěnce se tato soustava pohybuje přibližně kolem 300 000 Kč, tedy někde kolem středu. Ohledně absolutních počtů pacientů i celkových výdajů však tento segment zůstává relativně malý. V roce 2024 bylo na centrovou léčbu v „dýchací soustavě 1“ vynaloženo přibližně půl miliardy Kč, což odpovídá zhruba 1 % všech nákladů v rámci centrové péče.

Podle údajů ÚZIS je v ČR dispenzarizováno přibližně půl milionu pacientů s astmatem, kteří aktivně docházejí a jsou léčeni v pneumologických nebo alergologických ambulancích. Přibližně 230 000 nemocných má předepsánu pravidelnou léčbu inhalačními kortikoidy, z této skupiny mělo 33 000 osob během jednoho roku předepsáno alespoň dvakrát perorální kortikoidy, což lze interpretovat jako možný marker směrem k hůře kontrolované populaci, i když to samo o sobě ještě neznamená definitivně špatnou kompenzaci.

„Skupina pacientů s těžkým astmatem není v současnosti statisticky zcela přesně vymezena, dostupné odhady hovoří přibližně o 15 000 až 20 000 nemocných, kteří by mohli být ve stadiu těžkého astmatu a potenciálně i kandidáty biologické léčby nebo alespoň v některé fázi přípravy k ní,“ uvádí T. Doležal a uzavírá dobrou zprávou: úhradová vyhláška pro letošní rok dává skupině „dýchací soustava 1“ velmi optimistický koeficient růstu potenciálních nákladů na nemocné s astmatem, jelikož indikace CHOPN přijde do biologické léčby pravděpodobně až ve druhé polovině roku. Index navýšení úhrady činí 1,7 vůči roku 2024, náklady tedy v tomto srovnání mohou nastoupat o 70 %. Index cenové slevy je dokonce nastaven na hodnotu 1, to znamená, že pojišťovna neočekává, že centrové léky budou levnější ve srovnání s částkami, za které se vykazují.

Síť center těžkého astmatu: růst, ale i nerovnoměrnost

Podle průzkumu provedeného koncem května 2025 je v ČR 21 pracovišť sdružených do 15 center (jen 7 z nich má více než 100 nemocných léčených biologickou terapií), tradičně navázaných na velké fakultní nebo krajské nemocnice. Dlouhodobým problémem bývá regionální pokrytí, zejména v Karlovarském a Libereckém kraji. V loňském roce se však podařilo situaci částečně zlepšit otevřením nového centra v Liberci a současně i centra v Mladé Boleslavi. Spádové oblasti jednotlivých center se výrazně liší, neplatí jednoduché pravidlo, podle něhož by největší region automaticky znamenal největší centrum. „V některých centrech zůstává celkový počet sledovaných relativně nízký, přesto je trend jednoznačný – od roku 2021, kdy je průzkum prováděn pravidelně, se počty centrových pacientů během 5 let přibližně zdvojnásobily. V roce 2025 centra pečovala asi o 2 600 těžkých astmatiků, z toho 1 640 dostávalo biologickou léčbu, tedy přibližně 60 %,“ navazuje MUDr. Eva Voláková, Ph.D., z Národního centra pro těžké astma a Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc.

Počty pacientů s biologickou léčbou se mezi jednotlivými centry značně liší. Mezi největší patří Plzeň, Thomayerova nemocnice v Praze a Brno. Například při součtu Brna a Olomouce by celkový počet sledovaných přesáhl 200, protože v Olomouci je část pacientů soustředěna v pneumologii a další skupina v alergoimunologii.

Důležitým provozním ukazatelem je čekací doba na první vyšetření nového pacienta v centru. „Ta závisí především na kapacitě daného pracoviště, personální situaci a místní organizaci péče. V posledních čtyřech letech se průměrná čekací doba pohybuje kolem šesti týdnů, nejde ale o dobu do zahájení biologické léčby. Je nutné připočítat čas potřebný k doplnění potřebných vyšetření, přehodnocení stavu, potvrzení indikace, popřípadě k dovyšetření komorbidit či k revizi diagnózy,“ vysvětluje E. Voláková.

CHOPN jako další velká biologická indikace

Očekávaný nástup biologické léčby CHOPN může v nejbližším období významně proměnit pneumologickou centrovou péči. Ve spolupráci s ÚZIS byla zadána analýza, jejímž cílem bylo odhadnout, kolik pacientů v ČR má reálně diagnostikovanou CHOPN a kolik z nich by, při určité definici, mohlo připadat v úvahu pro biologickou léčbu. Analyzováni byli pacienti, kteří měli diagnózu CHOPN podle MKN-10 vykázanou minimálně dvakrát, a to u odborností praktický lékař, pneumolog či alergolog. Z této skupiny byli dále vyhledáváni jedinci s trojkombinační léčbou po dobu alespoň 3 měsíců, starší 40 let, kteří i přes tuto léčbu trpěli exacerbacemi. „Právě tato populace byla označena za skupinu potenciálně indikovanou alespoň ke zvážení biologické léčby. To ovšem neznamená, že by všichni tito pacienti museli biologickou léčbu skutečně dostat, a už vůbec ne, že by všichni byli indikováni k jednomu konkrétnímu přípravku,“ upozorňuje prof. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D., předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP a přednosta Plicní kliniky LF UK a FN Hradec Králové.

Podle dosud nepublikovaných dat, z nichž se v době konání sympozia teprve připravoval manuskript, bylo od roku 2012 do současnosti identifikováno 447 000 osob, kterým lékaři opakovaně diagnostikovali CHOPN. Pokud se analýza zúžila na pacienty, kteří potenciálně mohli připadat v úvahu pro biologickou léčbu, vycházelo toto číslo na 38 000 jedinců v delším časovém úseku. Část těchto pacientů již ale zemřela, a to nejen z důvodu CHOPN, ale i dominantně s CHOPN. Důležitý je odhad aktuální prevalenční skupiny: „V roce 2024 lze uvažovat přibližně o 16 000 až 20 000 pacientech s CHOPN, kteří splňují potenciální indikaci ke zvážení biologické léčby,“ konstatuje V. Koblížek.

Ukazuje se tedy, že nástup biologické léčby CHOPN nebude marginální novinkou pro několik stovek pacientů, ale potenciálně zásadní změnou, která se může týkat desítek tisíc nemocných. Právě tato čísla budou v nejbližších letech zásadní pro plánování kapacit, mezioborové spolupráce i ekonomického rámce celé péče.

(red)

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ – CO ZAZNĚLO V DISKUSI?