Národní registr odhaluje skryté dluhy české diabetologie

Jedním z očekávaných programových bloků letošních 61. diabetologických dnů v Luhačovicích bylo sympozium České diabetologické společnosti ČLS JEP (ČDS) věnované informacím z registrů zaměřených na pacienty s diabetem. Vedle prezentace nejnovějších dat z registru ČENDA, vedeného ve FN Motol v Praze, a z registru dospělých pacientů s diabetem Dia Panther, na kterém spolupracuje IKEM s dalšími regionálními centry, představil ředitel ÚZIS prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., i některé novinky z Národního diabetologického registru (NDR). Ten je součástí Národního zdravotnického informačního systému (NZIS), který mimo jiné pracuje jak s daty plátců, tak s údaji o zdravotnických pracovnících a také s daty o poskytovatelích zdravotních služeb. I když k očekávané integraci laboratorních a klinických dat kvůli legislativním překážkám stále ještě nedošlo, nabízí NDR už teď zajímavé souhrnné statistiky, datové zpravodajství i otevřené datové sady vhodné k dalším analýzám různých oblastí diabetologické péče.

Připomeňme, že podle posledních zveřejněných dat NDR přesahoval na konci roku 2023 počet pacientů s diabetem v České republice 1,1 milionu. Nejen že tak péče o diabetiky představuje v současnosti významnou zátěž pro celý zdravotnický systém, ale tato situace se do budoucna bude ještě zhoršovat. Například v Plzeňském kraji vzrostl počet diabetiků od roku 2010 do roku 2023 o 30 % a do roku 2030 lze predikovat další nárůst o 16 %, což jen potvrzuje celorepublikový trend nárůstu počtu pacientů s diabetem.

Demografická data diabetologů nejsou radostná

Zatímco se počty diabetiků budou do budoucna poměrně dramaticky zvyšovat, demografické trendy týkající se samotných diabetologů jdou spíše opačným směrem. Podle Národního zdravotnického informačního systému pracuje v České republice přibližně 900 lékařů se specializací diabetologie nebo diabetologie a endokrinologie; 784 z nich k 31. 12. 2023 skutečně vykonávalo klinickou praxi. V absolutním počtu jde o 332 lékařů působících v lůžkových zařízeních a o 501 lékařů provozujících samostatné či skupinové ambulance. Není bez zajímavosti, že ženy představují 73 % všech aktivních diabetologů (660 lékařek), zatímco muži pouze 27 % (241 lékařů). Průměrný věk diabetologů činí 54 let a medián 53 let, přičemž rozdíl mezi pohlavími je minimální (55 let u mužů vs. 54 let u žen). Demografická data dále naznačují, že věková distribuce dosahuje vrcholu mezi 50–54 lety, avšak lékařů do 40 let pracuje v rámci diabetologie relativně málo. Naopak alarmující je, že diabetologové ve věku 60 a více let tvoří již třetinu (30,5 %) z celkového počtu, přičemž 18,6 % diabetologů je dokonce starších 65 let. Vetší podíl lékařů ve vyšším věku je mezi muži (35 % nad 60 let, 26 % nad 65 let), přestože v absolutním vyjádření je i ve věkové kategorii nad 60 let dvakrát více žen. Tato věková struktura signalizuje hrozící nedostatek diabetologů, který by mohl být kritický, pokud rychle nedojde ke generační obměně a podpoře vstupu mladších lékařů do oboru. V kombinaci s neutěšenou demografickou situací praktických lékařů je riziko budoucí zhoršené dostupnosti diabetologické péče velmi reálné, zejména v některých oblastech České republiky, kde je diabetologů málo již nyní.

Pacientům tak hrozí prodlužující se čekací doby na vstupní vyšetření i na pravidelné kontroly, zejména v periferních regionech. Nedostatek diabetologů zároveň zvyšuje riziko, že část nemocných zůstane pouze v péči praktických lékařů, což může u některých diabetiků zhoršit dostupnost indikované antidiabetické léčby i moderních technologií. Současně také hrozí oddálení diagnostiky a léčby různých specifických komplikací.

Rostoucí počet diabetiků představuje zátěž i pro samotné diabetology, kteří budou vystaveni vyššímu pracovnímu zatížení, protože s rostoucím počtem nemocných jim bude přibývat také administrativní a klinická zátěž. Vyšší průměrný věk diabetologů znamená rovněž zvýšené riziko vyšší míry předčasného odchodu do důchodu a ztráty zkušených odborníků bez adekvátní náhrady. Výrazná feminizace oboru může být také nepříznivým faktorem, neboť část lékařek bude odcházet na mateřskou dovolenou a také ženy obecně častěji než muži volí kratší úvazky, aby mohly lépe skloubit profesní a rodinné povinnosti. To by se v praxi mohlo projevit částečným poklesem celkové kapacity poskytované péče na jednoho lékaře. Možným řešením je cílená podpora rezidenčních míst, rozvoj skupinových praxí umožňujících flexibilní úvazky a širší zapojení diabetologických edukátorů, specializovaných sester či nutričních terapeutů, aby se mohla uvolnit větší kapacita lékařů pro odbornou práci.

Nabídka otevřených dat pro analýzy

Národní diabetologický registr jako součást NZIS nabízí nové formy sdílení a sekundárního využívání dat. Prostřednictvím Národního zdravotnického informačního portálu lze on-line získat jak celkové souhrnné statistiky, tak dílčí datové sady či komplexní otevřená data vhodná pro další analytický výzkum nejen incidence a prevalence diabetu, ale také demografických a klinických charakteristik.

V oblasti antidiabetické terapie například údaje z Národního registru hrazených zdravotních služeb ukazují, že farmakoterapie prošla v letech 2010–2023 dramatickým posunem. V oblasti inzulinoterapie je patrné, že absolutní počet pacientů léčených jakýmkoli inzulinem vzrostl z přibližně 162 000 na více než 211 000, ale skladba inzulinových přípravků se zásadně proměnila. Vzrostl počet pacientů užívajících dlouze působící analoga bazálních inzulinů (z 52 508 v roce 2010 na 170 801 v roce 2023) a výrazně poklesl počet diabetiků léčených středně dlouze působícími inzuliny (z 59 133 v roce 2010 na 5 046 v roce 2023). Ještě markantnější posun lze najít v perorální a injekční neinzulinové terapii. Metformin zůstává základem léčby diabetu 2. typu, jeho uživatelská základna se za období 2010–2023 rozšířila o polovinu, na více než 680 000 osob. Současně pomalu klesá využití sulfonylureových derivátů, jejich preskripce pacientům se od roku 2010 snížila o více než třetinu (na 173 695 v roce 2023), zatímco v posledních 5 letech významně narůstá preskripce gliflozinů (na 136 996 v roce 2023) a GLP-1 receptorových agonistů (na 63 288 v roce 2023).

Výrazně narůstá i využívání technologií: počet osob s inzulinovou pumpou vzrostl od roku 2010 z 5 000 na více než 9 000 v roce 2023; věková distribuce ukazuje, že početně největší skupinou zůstávají pacienti ve věku 15–49 let, ovšem stále častěji je inzulinová pumpa indikována i diabetikům starším 60 let. Uvedená data lze třídit regionálně i na úrovni jednotlivého centra.

Z pohledu pacienta se tak zlepšuje šance na dosažení optimální kompenzace bez zvýšeného rizika hypoglykemie a s dalšími benefity v souvislosti s přítomnými komorbiditami. Pro strukturu ambulantní péče to znamená posun od „jednoduché glykemické kontroly“ k multidisciplinárnímu managementu kardiometabolického rizika.

Sociálně-ekonomické dopady diabetu

Díky dohodě ministerstev zdravotnictví a práce a sociálních věcí došlo také k propojení dat zdravotních a sociálních služeb, tedy informací o příspěvcích na péči, invalidních důchodech, nemocenských dávkách i pobytových sociálních službách s údaji ze zdravotnických registrů. Ze sociálně-ekonomického pohledu je alarmující, že přestože 73,4 % diabetiků ve věku 25–64 let je ekonomicky aktivních, je tato skupina významně invalidizována v porovnání s obecnou populací. Téměř 10 % pacientů s diabetem v tomto věkovém pásmu pobírá invalidní důchod a dalších 9,4 % diabetiků v produktivním věku je zcela mimo pracovní proces. Z analýzy těchto dat také plyne, jak moc riziková populace diabetiků je. Ve věku 50–65 let mají diabetici téměř dvakrát více komorbidit nebo vyšší stupně invalidity než obecná populace a tento trend pokračuje i ve vyšších věkových kategoriích. Souhrnné náklady pouze na invalidní důchody, příspěvky na péči a nemocenské u všech nemocných s diabetem v roce 2023 činily 26,3 miliardy korun (v roce 2019 to bylo 19,5 mld), přičemž tato suma nezahrnuje žádné další dávky a je tak velmi pravděpodobně silně podhodnocená. Dostupné údaje tak teoreticky dovolují hodnotit i skutečné přínosy dobré kompenzace diabetu pro veřejné rozpočty, avšak tyto analýzy zatím nejsou k dispozici.

Adherence diabetiků k prevenci

Z dat vyplývá nízká adherence diabetiků k preventivním opatřením. NZIS je nově napojen na centrální registr očkování v reálném čase a lze tak hodnotit proočkovanost různých skupin obyvatel. Proočkovanost diabetiků proti chřipce je bohužel velmi nízká. Ani v případě přítomnosti dalších komorbidit nedosahuje v žádném kraji 30 %, což je zcela nedostatečné vzhledem k vysokému riziku komplikací, které pacientům s diabetem hrozí. Ani u diabetiků v pobytových sociálních službách není proočkovanost významně vyšší než 50 %.

Rovněž účast na kolorektálním screeningu činí u diabetiků starších 50 let pouze 30,9 %, přestože jsou tito nemocní vystaveni zvýšenému riziku nejen této malignity. Díky vizualizacím na úrovni okresu lze nyní přesně cílit edukační kampaně a motivovat praktické lékaře k zapojení většího množství pacientů do různých preventivních programů.

Centralizace výsledků laboratorních vyšetření

Po dlouhém legislativním procesu byla konečně schválena vyhláška, která zavádí povinné měsíční hlášení laboratorních výsledků do NZIS, čímž došlo k zákonnému zakotvení sběru laboratorních dat, včetně klíčových parametrů jako glykovaný hemoglobin, glukóza na lačno, lipidogram, albuminurie a dalších významných metabolických a onkologických markerů. Dle dohody by provozovatelé laboratoří do 1. 9. 2025 dodali retrospektivně údaje za posledních 5 let a následně by sběr dat probíhal prospektivně v měsíčních intervalech. Tyto informace snad již brzy umožní kvalitativně posunout péči o diabetické pacienty a cíleněji monitorovat jejich kompenzaci a rizika.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 61. diabetologických dnech v Luhačovicích přednesl:
prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Praha