Jak využíváte novoroční „okno příležitosti“ k motivaci svých diabetiků?

Než se zamyslíme nad situací našich pacientů, pojďme si nejprve rozmyslet, co v „okně příležitosti“ vidíme my sami.

Je i pro mě novoroční čas příležitostí k hodnocení mé situace – rodinné, pracovní, zdravotní? Jsem s něčím tak nespokojená, aby mě to donutilo změnit zaběhaný řád věcí a udělat změnu?

Spokojený člověk nemá ke změně důvod.

Takže pokud chceme, aby naši pacienti využili „okno příležitosti“ ve prospěch svého zdraví a kompenzace diabetu, asi nám nezbývá než adekvátně pojmenovat jejich současnou pozici na cestě životem se záludným chronickým onemocněním. Pro děti s diabetem je možnost zadat HbA_1c do aplikace a ukáže se jim srovnání s jinými dětmi. Možná by nebylo špatné i našim dospělým pacientům říci, kam je ta čísla a křivky staví v porovnání s ostatními lidmi, které léčíme. Bez invektiv a obviňování, věcně a s nabídkou pomoci na cestě ke zlepšení. Ale současně i s konstatováním, že naše pomoc z pacientů nesnímá jejich díl odpovědnosti za jejich vlastní zdraví.

Pokud se rozhodnete jít v roce 2026 touto cestou, pak Vám radím, abyste letošní svátky využili zejména k relaxaci a nabrání sil. Nebude to lehké. Ale bude to určitě dávat smysl.

Teoreticky lze považovat konec roku a Nový rok za příležitost k bilancování dosavadního životního stylu a předpokládat u pacientů snahu k takovému datu znovu začínat. Prakticky takové tendence u pacientů moc nepozoruji. Možná se mi s tím jen nesvěřují, nicméně nevidím, že by vždy v Novém roce přibylo těch motivovaných a spolupracujících. Spíše je patrný trend se po Novém roce, pokud možno, objednat co nejpozději, abychom nebyli svědky toho, jak to nevyšlo, takže bychom v lednu mohli mít ambulanci jen pro endokrinologické pacienty. Konec roku se stává příležitostí k vystoupení ze žádoucího režimu, protože přece všichni slaví Vánoce jídlem a je tak těžké nejít s davem.

Smysluplnější mi přijde motivovat pacienty, aby začínali znovu každý den, po každém selhání, režimovém nedopatření či nečekané příhodě. Stává se, že nabydou dojmu, že to v takové situaci vlastně už nemá smysl, a opakování vhodného dalšího postupu a doporučení k překročení jednorázového selhání je spíše motivuje k další péči o svůj diabetes.

Někdy se setkávám s tím, že si pacient naplánuje změnu režimu k nějakému datu, události (po Vánocích, až odejdu do důchodu, po svatbě dcery, až se narodí vnuk…). Pečlivě si stanoví cíle, režimové chování ale změnit nedokáže, a je tu zase rezignace s pocitem selhání a demotivace k sebepéči. Začínání každý den má podle mé zkušenosti daleko větší výtěžnost.

Nakonec každý z nás má nepochybně vlastní zkušenost. Něco bych nějak chtěla, ono je to ale ve výsledku mým přičiněním úplně jinak. Není nejlepší říci si: tak OK, vrátit to nejde, takže znovu a lépe?

Adventní čas a konec roku je obdobím zastavení se a přemítání nad událostmi celého roku, nad vztahy, zdravím. Je to obdobím, kdybychom se měli zastavit, zamyslet nad dalším naším směřováním. Bohužel v posledních letech je toto období obdobím shonu, nervozity, stresu, zvyšující se agresivity a s tím spojených epizod úzkostí, depresí a zoufalství, a z toho vyplývá nedodržování všemožných pravidel včetně ohledu na zdravý životní styl nejen ve smyslu vyváženého jídelníčku, ale i dostatečného odpočinku a pravidelné fyzické aktivity.

Nový rok je pak obdobím naopak naděje, entuziasmu z nových začátků, obdobím nových možností, „oknem příležitosti“ změn. Je na každém z nás, jak tento pomyslný začátek uchopíme a jakým směrem se vydáme, pro naše pacienty to platí o to více!

A jak toto „okno příležitostí“ využít? Nebojím se zde konstatovat, že jednotná, univerzální rada, doporučení neexistuje, jelikož každý z nás, každý náš pacient má svou 13. komnatu, svého strašáka, svou kouli u nohy. Má vlastní rada zní: Každou příležitost je třeba využít a uchopit správným, racionálním směrem bez přehnaných očekávání a plánů. Toto doporučení platí jak pro nás diabetology, tak i naše pacienty. V novém roce máme vždy jednu z největších a nejúspěšnějších možností, jak naše pacienty strhnout a namotivovat je ke zlepšení. Zde však upozorňuji, že naše pošťouchnutí, otevření „okna možností, příležitostí“ by mělo být založeno na respektu a zohlednění všech možných možností našich pacientů. Není nic horšího než „velké oči“, které se během roku vytratí, a naopak se pacient propadne do těžké dekompenzace, protože motivační prvky a laťka byly nastaveny velmi vysoko. Proto stanovme vždy ve spolupráci s pacientem reálné cíle, které lze dodržovat v průběhu celého roku, i kdyby se v životě našich pacientů objevily nepříznivé výhybky.

François de La Rochefoucauld kdysi napsal, že nic nedáváme tak štědře jako rady. Rady dávat můžeme, ale už ne moudrost a sílu uposlechnout je. Každý diabetolog tráví nezanedbatelnou část své pracovní doby tím, že dává pacientům doporučení. Radí, jak se stravovat, jak si udržovat fyzickou kondici, jak monitorovat glykemie, jak užívat léky, jak předcházet pozdním komplikacím diabetu.

V tomto ohledu je diabetologie specifická. Množstvím udílených doporučení významně převyšujeme jiné medicínské obory. Po letitých zkušenostech v práci a vědoma si faktu, že ani já sama nikdy nedodržím svá vlastní novoroční předsevzetí, motivaci vázanou na začátek kalendářního roku nepoužívám. Snad jen tehdy, pokud s pacientem komunikuji v posledním prosincovém týdnu.

Pokud má mít rada, cílená na změnu životního stylu, alespoň nějakou efektivitu, musí její realizace začít okamžitě. Nemůžete pacientovi, který přijde do ambulance v říjnu, doporučit, aby něco ve svém chování změnil k 1. lednu následujícího roku. To nefunguje. Mám radši následující typy doporučení. Kuřákovi řeknu, ať už si nekupuje další krabičku cigaret. Obézní dámě poradím, ať při příštím nákupu v hypermarketu nedává do nákupního košíku nic, co nutně nepotřebuje. Čokolády a jiné sladkosti tzv. pro vnoučata ať nekupuje vůbec, mají jich doma jistě dost. Pivaři, který chodí každý víkend s kamarády na svých pět piv, doporučím, ať zkusí příště pít pomaleji a vypije jen dvě. Přátelé to ani nepostřehnou.

A sama sobě pokaždé v listopadu radím, abych nezačínala nový rok hned první den službou v nemocnici. A výsledek? 1. ledna 2026 nastupuji do práce v 7 hodin ráno.

Přeji všem kolegyním a kolegům do nového roku zdraví, štěstí a úspěch. A ať je práce nepřestane bavit.

Diabetologie v posledních letech prochází úžasným a dynamickým obdobím rozvoje farmakoterapie a technologií, které přinášejí možnost výrazného zlepšení prognózy našich pacientů. Nedílnou součástí výsledků léčby je samozřejmě spolupráce pacienta. Dodržování dietních a pohybových doporučení však není jednoduché. Je zásadní rozdíl zvládnout nějaká omezení krátkou dobu u akutního problému, či uskutečnit změny trvale. K tomu je potřeba vůbec nemoc přijmout, ale i poté pacienti procházejí obdobím lepším a horším. K motivaci jsou pacienti citlivější buďto při změně léčby, anebo velice často na konci roku. Snažím se tohoto období využít formou rekapitulace roku, zhodnocením výsledků, zamyšlením nad tím, co se povedlo více a co méně. Společně si stanovíme splnitelné cíle pro další rok a hledáme cesty k jejich dosažení. Motivuji pozitivně, hledám situace, kdy se zlepšení režimových opatření promítlo do lepší kompenzace diabetu, nejčastěji pátrám v letních měsících. Hodně mi pomáhá znalost pacienta, se kterým již mám vytvořený vztah. Někdy se pacienti motivují různými odměnami za dosažení cílů. Jiným zase pomáhá zapojení druhé osoby – partnera, kamaráda. Motivaci musíme vždy postavit individuálně pro každého pacienta a v pravidelných intervalech ji posilovat.

S pacienty si krásné vánoční svátky, štěstí, pohodu a dobré zdraví přejeme už někdy od září, protože další kontrola bude pravděpodobně až v roce následujícím. Někdy sice podotknu, že doufám, věřím, předpokládám…, že příště budou výsledky lepší, ale ani bezprostředně před svátky nedoporučuji dávat si předsevzetí od Nového roku nebo dělat s novým rokem radikální změny. Sama si předsevzetí na přelomu roků nedávám, myslím, že půlnoc z 31. 12. na 1. 1. není tím nejsilnějším motivačním prostředkem.

Průběžně celý rok s pacienty řeším, že oslavy k životu patří, víc se najíst při mimořádné události není hřích, není to selhání a krátké – jednodenní porušení jídelníčku se jim v glykovaném hemoglobinu neodrazí a riziko komplikací nezvýší. Výčitky nejsou na místě, oslavy si má člověk příjemně užít. Musí se ale brzy zase vrátit ke snaze o co nejlepší kompenzaci. Toho, co není vhodné, si vzít méně, ale o to víc si to vychutnat. Je-li to možné, větší množství jídla kompenzovat větší fyzickou aktivitou – procházkou po zajímavém okolí či tancem. Za hodnoty z glukometru, změřené s předpokladem, že hodnota bude vysoká, pacienty chválím. „Lépe tím poznáte, jak Vaše tělo funguje a co si příště můžete dovolit, kdy být opatrný a co raději vynechat.“

Očekávané svátky a oslavy jsou příležitostí, jak se naučit upravovat svou léčbu za mimořádných situací. Dobře edukovaní pacienti s terapií intenzifikovaným inzulinovým režimem to mají svým způsobem jednodušší. Mohou se svou léčbou manipulovat tak, aby se stále drželi v přijatelném rozmezí. Pacientům s intenzifikovaným režimem vysvětluji inzulin-sacharidový poměr a citlivost na inzulin a vypočítávám jejich konkrétní hodnoty. Bohužel jen minimum z nich to opravdu využívá. Nejlépe jsou na tom diabetici s pumpami s uzavřeným okruhem, ale i chytré pumpy mají v možnostech přizpůsobit dávku inzulinu aktuální potřebě své limity. U pacientů s perorálními antidiabetiky se také někdy rada najde. Pokud nejsou na maximálních dávkách svých léků, mohou je dočasně navýšit, nebo využít repaglinid jako „tabletkový“ analog krátkého inzulinu.

Kde já vidím okno příležitosti, to je jaro: „Tak venku už to neklouže. Už je tepleji, a ještě není horko. Je déle vidět. Vyjděte ven každý den, prodlužte své každodenní procházky. A co Vaše zahrádka? Nemohl jste se jí celou zimu dočkat. Na trhu se objevila nová, čerstvá zelenina, zařaďte ji do svého jídelníčku, odlehčete ho trochu. Máte teď tu nejlepší příležitost do léta trochu vylepšit svou postavu!“

A co říci na závěr? Přeji všem klidný předvánoční čas, příjemné sváteční dny naplněné krásnými okamžiky, kulinářskými zážitky, časem na odpočinek i na příjemné pohybové aktivity. Ať získáme co nejvíc energie do dalšího nelehkého období.

Toto je těžká otázka, i když možná tak nevypadá. Pokud má kdokoliv realizovat změnu, musí chtít sám pacient a mít potřebu – motivaci. My jako lékaři můžeme pacienta v jeho motivaci podpořit. Jistě bude dobré doporučit reálné cíle: například jezte místo rohlíku chléb, začněte dvakrát týdně patnáct minut chodit, tyto drobné změny si plánujte, zaznamenejte do kalendáře.

V současnosti mám dobré zkušenosti u pacientů s diabetem při použití senzoru a kontinuálního sledování glykemie v mobilním telefonu, kdy sami vidí reakce organismu na složení stravy, její množství, reakce na pohybovou aktivitu nebo stres, vynechání jídla a tak dále. Výhodné je rovněž využít jednoduchý edukační materiál a ukázat jim zhoršení či zlepšení jejich parametrů, ke kterým chceme společně směřovat.

V naší ambulanci zapisujeme glykovaný hemoglobin červeně do diabetické průkazky, pacientům jejich výsledek vždy sdělujeme, musejí samozřejmě také vědět, k jaké hodnotě směřujeme společné terapeutické úsilí. Daří se nám to jen u diabetiků, kteří spolupracují, kteří chtějí zlepšení nebo udržení dosavadních uspokojivých hodnot. Tím „koučem“ může být někdo blízký – rodinný příslušník nebo kamarád, kamarádka, přítel, přítelkyně. Mám příklad pacientky a její dcery, kdy dcera nejprve mamince změnila jídelníček, zejména složení stravy, vzhledem k tomu, že s ní bydlela, a protože byla lékařka, bylo to snazší. Nyní bydlí každá samostatně, ale dcera matce telefonuje každý den ráno a navečer, tudíž je v úloze jakéhosi „kouče“. Rovněž pacientce – matce vysvětlila nutnost pohybu a ta jí sděluje počet kroků při druhém telefonátu. Pacientka snížila tělesnou hmotnost, výrazně se jí zlepšila kompenzace, nebolí jí koleno, má radost, zvýšila si sebevědomí, že se jí to povedlo a tak dále.

Klidně můžete pacientovi sdělit, že je to těžké, že vy jako lékař se taky musíte snažit, abyste byl štíhlý, dobře se cítil a vypadal.

Do Nového roku Vám i Vašim pacientům přeji zdraví, štěstí, psychickou pohodu a pevné nervy…