Je marihuana skutečně „bezpečnější“ než tabák?

Přestože je terapeutické využití konopí (cannabis) v posledních letech předmětem nejen zvýšeného zájmu pacientů s chronickou bolestí, spasticitou či nevolností při chemoterapii, ale i intenzivního výzkumu, množí se také důkazy o tom, že dlouhodobé rekreační užívání marihuany je podobně jako kouření tabáku spojeno se zvýšením kardiovaskulárního (KV) rizika. Recentní data z robustní retrospektivní studie i nedávno prezentované metaanalýzy navíc vyvolávají vážné pochybnosti o tom, že rekreační užívání marihuany představuje jen nevýznamné KV riziko, jak se velká část veřejnost domnívá.

Konopí zvyšuje riziko IM, CMP i HF

Retrospektivní studie zveřejněná v březnu 2025 v časopise JACC Advances (Kamel I et al., JACC Adv 2025) analyzovala anonymizované lékařské záznamy z globální sítě TriNetX od 4,6 milionu pacientů z USA, Kanady a EU. Autoři studie se zaměřili na údaje osob ve věku ≤ 50 let z let 2010 až 2018, které rozdělili do dvou skupin: v první byli uživatelé marihuany, zatímco ve druhé osoby bez zkušeností s konopím. Jinak byly obě skupiny z hlediska demografických údajů a výchozích zdravotních charakteristik srovnatelné a každá představovala záznamy bezmála 90 000 osob. Všichni účastníci neměli na začátku studie žádné významné KV komorbidity, jako je hypertenze, dyslipidemie, diabetes, a neužívali tabák ani netrpěli ischemickou chorobou srdeční.

Z analýzy těchto dat vyplynulo, že během průměrného sledování více než tří let měli uživatelé konopí více než šestinásobně vyšší riziko infarktu myokardu (IM; RR = 6,185; 95% CI, 4,892–7,82), čtyřnásobně vyšší riziko ischemické cévní mozkové příhody (CMP; RR = 4,333; 95% CI, 3,419–5,493), dvojnásobně zvýšené riziko srdečního selhání (HF; RR = 2,029; 95% CI, 1,795–2,293) a trojnásobně vyšší riziko úmrtí z KV příčin.

Metaanalýza podporuje škodlivost konopí

Kromě toho prezentoval na letošním kongresu ACC Ibrahim Kamel z Kliniky vnitřního lékařství Lékařské fakulty Boston University také rozsáhlou metaanalýzu 12 dříve publikovaných studií, které hodnotily užívání konopí a riziko infarktu myokardu a dohromady zahrnovaly údaje od 75 milionů osob. Vyplývá z ní, že celkově měli aktivní uživatelé marihuany 1,5× vyšší pravděpodobnost infarktu myokardu ve srovnání s těmi, kteří konopí neužívali.

Metaanalýza však nebyla schopna zohlednit užívání tabáku, užívání jiných látek ani délku či typ užívání konopí. Některé studie neobsahovaly informace o věku účastníků, ale průměrný věk u těch, které je obsahovaly, byl 41 let, což naznačuje, že celkový soubor odrážel relativně mladou populaci. „Při interpretaci výsledků bychom měli být opatrní, protože v analýze nemohlo být zohledněno užívání tabáku či jiných látek, přesto by však pacienti měli být informováni o tom, že dat o škodlivosti marihuany přibývá,“ upozornil I. Kamel, hlavní autor metaanalýzy.

Rozvoj endotelové dysfunkce

Jaké mechanismy by mohly nežádoucí kardiovaskulární účinky marihuany vysvětlit? Studie publikovaná v JAMA Cardiology výzkumným týmem z University of California v San Franciscu (Mohammadi L et al., JAMA Cardiol 2025) ukazuje, že pravidelné užívání konopí, ať už ve formě kouření nebo potravin či nápojů obsahujících účinné látky z konopí, především THC a CBD (kanabidiol), vede k významnému snížení endotelové funkce a narušení cévní reaktivity. Tento účinek je srovnatelný s negativními dopady tabákového kouře. Navíc bylo pozorováno zvýšení zánětlivých markerů a známky proarytmického působení.

I když se pozornost lékařů při hodnocení zdravotních rizik marihuany často zaměřuje na kouření, nemělo by se zapomínat, že podobná KV rizika mohou hrozit i při perorálním užívání konopí, zejména ve formě tzv. ediblů. Tento pojem označuje potraviny nebo nápoje obsahující THC či jiné kanabinoidy – typicky jde o sušenky, čokolády, bonbony, ale i oleje a nápoje. Oproti inhalaci má tato forma delší nástup účinku (obvykle 30–90 minut), ale často i výraznější a déle trvající efekt, což může vést k neúmyslnému předávkování.

Proč se dotazovat na užívání marihuany?

Podle I. Kamela je na čase přestat vnímat konopí jako „měkčí“ a „bezpečnější“ drogu. Podle něj by se lékaři měli pacientů na užívání konopí ptát zcela rutinně, stejně jako na konzumaci cigaret či alkoholu, a zohledňovat užívání marihuany při hodnocení KV rizika, zejména u mladších pacientů s atypickými příhodami bez klasických rizikových faktorů. Zvláštní pozornost by měla být věnována edukaci mladých dospělých, mezi nimiž je konopí vnímáno jako „přírodní a bezpečná“ alternativa.

S pacienty je vhodné o marihuaně mluvit otevřeně, bez moralizování, ale s důrazem na medicínsky podložená fakta – podobně jako se dnes běžně informuje o rizicích kouření či nadměrné konzumace alkoholu. Kromě dotazů na „kouření marihuany“ je důležité aktivně se ptát i na možné perorální formy užívání, které jsou vnímány jako méně rizikové, avšak často mylně.

Vzhledem k vysoké prevalenci užívání konopí a rostoucímu počtu dostupných studií je rutinní hodnocení užívání kanabinoidů užitečným nástrojem, který může pomoci včas rozpoznat rizikové pacienty a snížit výskyt závažných KV příhod – a to třeba jen díky jediné, správně položené otázce: Užíváte marihuanu?

(red)