Přejít k hlavnímu obsahu

Více diabetiků, složitější péče. Kdo ji bude zajišťovat?

Ilustrační obrázek
Zdroj: Shutterstock

Národní diabetologický registr a demografická analýza českých diabetologů ukazují na vážné systémové riziko. Zatímco třetina všech aktivních diabetologů je starší 60 let a téměř pětina překročila hranici 65 let, pouze velmi malý podíl lékařů v oboru je mladší 40 let a křivka věkové distribuce dosahuje vrcholu mezi 50–54 lety. V absolutních číslech bude v příštích 5–10 letech odcházet do důchodu několik stovek lékařů bez jistoty, že je někdo nahradí.

Tento vývoj přichází v době, kdy počet pacientů s diabetem v České republice setrvale roste. Již nyní přesahuje 1,1 milionu a prognózy počítají s dalším nárůstem o 16 % do roku 2030. Tento nepoměr vytváří hrozbu pro budoucí dostupnost a kontinuitu specializované péče. Riziko se navíc prohlubuje i tím, že značná část lékařek, které tvoří tři čtvrtiny oboru, volí z organizačních důvodů zkrácené úvazky nebo dočasné přerušení klinické praxe kvůli mateřské dovolené a péči o potomky. Proto se tentokrát v anketě Dianews ptáme:

Jak se nepříznivé demografické poměry v české diabetologii podle Vás promítnou do péče o pacienty — obecně a konkrétně ve Vašem regionu? Co mladé lékaře odrazuje od vstupu do oboru? A co by je naopak mohlo k diabetologii přitáhnout?

Podívejte se na následující komentáře Vašich kolegů.

Odpovědi každého z účastníků ankety se rozbalí po kliknutí na jeho jméno či fotografii.

doc. MUDr. Ľubica Cibičková, Ph.D.

doc. MUDr. Ľubica Cibičková, Ph.D.

Diabetologické centrum III. interní kliniky LF UP a FN Olomouc

Napsat komentář o tom, proč chybějí diabetologové, pro někoho, koho diabetologie baví a kdo by nikdy obor neměnil (jako jsem já), je opravdu těžké. Ale pokusím se. Problém chybějících ambulantních diabetologů bych rozdělila do dvou oblastí – jednak proč nám chybějí ambulantní specialisté obecně a jednak proč nám chybějí právě diabetologové.

Co se prvního okruhu týče, je obecným trendem, že lékaři (zejména lékařky) volí práci na zkrácené úvazky. Tím pádem nám de facto lékaři chybějí, protože nepracují již naplno. Mladí lékaři se snaží tímto způsobem o vyvážený „life-work balance“. Chtějí mít zkrátka více času pro sebe, své koníčky či svoji rodinu. Kvůli navýšení platů v nemocnicích již není až tak atraktivní odchod do soukromých ambulancí. Navíc mnozí lékaři nechtějí vzít na svá bedra zodpovědnost za vedení soukromé ambulance, nechtějí se věnovat komunikaci se zdravotními pojišťovnami a další administrativě, kterou práce ve vlastní ambulanci nutně přináší. V tomto ohledu je snazší pracovat v nemocničním prostředí, kde v případě nemoci či OČR zaskočí jiný kolega. Práce v nějaké „malé, zapadlé“ ambulanci v zapadlém městečku nevypadá tak atraktivně jako práce ve velké nemocnici ve velkém městě.

Co se druhého okruhu týče, proč nám chybějí právě diabetologové, důvodů vidím více. Vždy jsem tyto obtíže vnímala jako výzvu oboru, ale pro některé totéž může představovat překážku. Diabetologie je velmi dynamicky se rozvíjející obor. Ze všech interních oborů právě v diabetologii nejrychleji přibývají nové lékové skupiny a v nich nové léky. S tím se zesložiťuje a stále mění to, kdy a komu tyto léky můžeme předepsat. Nastavení terapie diabetu vyžaduje velkou kreativitu, není jen jedna jediná správná cesta k dosažení dobré kompenzace, není jen jeden univerzální postup pro všechny. Diabetologie je obor, ve kterém se s pacienty hodně mluví, musí se intenzivně edukovat, přesvědčovat ke změnám, které třeba ani oni sami nechtějí. Jako diabetolog musíte být i trochu detektivem a v množství práce nezapomínat na to, že existují i vzácnější typy diabetu (například MODY), které můžete snadno přehlédnout. Zároveň se nám diabetologie stává snad nejtechničtějším oborem interní medicíny a nové technologie se rapidně rozvíjejí. Pokud chceme pacientům dopřát nejlepší léčbu, musíme se chtě nechtě zabývat i senzory a inzulinovými pumpami.

Posuďte sami, je to překážka pro to, stát se diabetologem, anebo spíše výzva?

MUDr. Barbora Doležalová

MUDr. Barbora Doležalová

INTENDIA klinika, s. r. o., Chrudim

V poslední době jsem viděla statistiky věku lékařů v různých oborech a nabyla jsem dojmu, že právě v diabetologii jsme na tom oproti jiným oborům vlastně ještě dobře.

A když vidím mladé kolegyně a kolegy v Luhačovicích nebo na jiných vzdělávacích akcích, mám z toho radost. Samozřejmě by jich mohlo být víc…

Považuji diabetologii za velmi dynamický, rozvinutý, technologicky založený obor. Jistě nejsem objektivní, ale já si o diabetologii myslím, že je velmi atraktivní. I dneska bych si diabetologii vybrala! Nemohu pomlouvat jiné interní podobory, ale neznám žádný, za který bych naši diabetologii vyměnila.

Jistou nevýhodou asi je, že diabetologie se z většiny realizuje v privátních ambulancích. Mám dojem, že jen málo mladších kolegů chce pracovat v ambulanci, kterou by si museli nejprve koupit a potom kromě pacientů řešit ještě pracovněprávní vztahy, cashflow, zásobování, kdo v ambulanci vynese koše a umyje okna…, a samozřejmě jak splatí úvěr, který si na nákup ambulance vzali.

Myslím si tedy, že jestli něco diabetologii ohrožuje, je to vývoj celé sféry ambulantní specializované péče, na kterou plátci poněkud zanevřeli a ministerstvo ji nechává svému vlastnímu osudu. Naštěstí aktivity České diabetologické společnosti ČLS JEP ambulantní diabetologii podporují obsahově i metodicky. V ambulancích můžeme poskytovat stejné spektrum péče jako v centrech, pokud máme odpovídající tým kvalifikovaných lidí. Ambulantní diabetologie je prostě daleko víc než krásná práce a já věřím, že i do budoucna bude diabetologů tolik, aby sami pokryli péči o komplikované pacienty a aby svoje kolegy praktiky a internisty naučili správné péči o ty nekomplikované.

MUDr. Kateřina Hejnicová

MUDr. Kateřina Hejnicová

Intendia, s. r. o., Trutnov

Diabetologie je z mého pohledu obor velmi atraktivní, jen je potřeba do něho nahlédnout hodně zblízka. Měla jsem štěstí, že můj studijní ročník měl možnost se s ním setkat na III. interní klinice VFN v Praze, kde se dostávalo diabetologii a endokrinologii hodně pozornosti. Jak v pregraduálním, tak v postgraduálním studiu je podle mě klíčové, s kým se setkáte.

Poptala jsem se mladých lékařů, proč chtějí nebo nechtějí být diabetologem. První mladý lékař mi sdělil, že se na fakultě o diabetologii nedozvěděl prakticky nic kromě seznamu antidiabetik, se kterým si moc nevěděl rady. Interna ho celkově hodně lákala, ale otec je radiolog, měl k zobrazovacím metodám blízko, tak se vlastně nemohl rozhodnout. Po pohovoru s primářem regionálního interního oddělení se rozhodl pro radiologii. Lidský faktor.

Mladá lékařka, která nastoupila na místní internu, se setkala s velmi pozitivním přístupem kolegyně, která se diabetologii věnovala. Už na fakultě měla štěstí na diabetologa, který jí obor velmi přiblížil, diabetologie ji hodně zaujala, měla příležitost se seznámit s aktuálními technologiemi v diabetologii, moc ráda by se oboru věnovala. Pak zjistila, že by v rámci předatestační přípravy musela několik let dojíždět do diabetologického centra, které je vzdáleno několik desítek kilometrů, a teď váhá.

Statisticky je moje sdělení jistě nevýznamné. Obecně si ale troufám tvrdit, že by bylo dobré už na fakultách studentům přiblížit diabetologii v trochu konkrétní podobě, seznámení s technologiemi v diabetologii by jistě zaujalo i lékaře muže v převážně feminizovaném oboru. Stejně jako to bylo na základní škole a na gymnáziu, je hodně důležité, kdo je vaším školitelem. Ten, kdo umí podat vzdělávací obor zajímavě a nezamlčí atraktivní podrobnosti, vás může nadchnout i pro něco, co vás dosud nezajímalo. Stejně tak vám může něco, co vás baví, nějaký ignorant znechutit.

Komplexní radu pro řešení úbytku diabetologů nemám. Pevně doufám, že se mi podaří přesvědčit mladou lékařku, že by bylo skvělé, kdyby se věnovala diabetologii i přes naprosto nešťastně nastavený systém postgraduálního vzdělávání.

MUDr. Kateřina Himmelová, MBA

MUDr. Kateřina Himmelová, MBA

DiEn centrum – Hi-dent s.r.o., Ostrava

Obecně vzato nepříznivé demografické poměry v oboru diabetologie povedou k velmi svízelné situaci nejen pro pacienty ale i pro primární péči a ambulantní diabetologii. Stárnoucí populace lékařů (cca 22 % diabetologů je starší 65 let), nízký počet mladých odborníků vstupujících do oboru a stále rostoucí počet pacientů s diabetes mellitus a metabolickým syndromem vedou k reálné hrozbě nedostatečné dostupnosti specializované péče. Nelze ani nezmínit fakt, že ubírající se trend posunu péče o pacienty s diabetes mellitus do primární péče není úplně správný směr, jelikož bude docházet ke kumulaci polymorbidnějších, komplikovanějších a pro systém finančně náročnějších pacientů. Již nyní si lze povšimnout, že v průřezu celé České republiky dochází k prodlužování čekacích dob jak pro vstupní, tak pro kontrolní vyšetření. Je-li nyní čekací doba do 3–4 měsíců, tak během následujících 5 let, dle predikce odchodu lékařů do zasloužené penze, se prodlouží čekací doba až na 6–9 měsíců. Rizikem je nejen prodloužení čekací doby, ale i zhoršení dostupnosti péče a individuálního přístupu. Již nyní dochází v malých městech k uzavírání diabetologických ambulancí a omezování dostupné péče. Nelze argumentovat, že tento vývoj je přirozený a že v rámci celoevropského přehledu je Česká republika jedna z nejlépe dostupných pro pacienty hledající specializovanou péči. Již nyní naopak je třeba tyto varovné příznaky brát velmi vážně a dnešní trendy českého zdravotnictví změnit.

V našem regionu je situace obdobná. Mnoho diabetologů je ve věku 55+ a jejich nástupci zatím chybějí. Mladí lékaři v posledních letech preferují jednodušší cestu, jiné zatraktivněné obory. Malá atraktivnost našeho oboru vzniká již na vysoké škole, kdy je diabetologii a endokrinologii věnován jen velmi malý časový úsek, rovněž po nástupu do nemocnice je tento obor pro mnohé tabu. Mnoho mladých lékařů považuje diabetologii za méně atraktivní — zejména kvůli vysokému rozsahu znalostí, administrativnímu zatížení, chronickému charakteru onemocnění, který může působit monotónně, a také kvůli nízké prestiži ve srovnání s jinými interními subspecializacemi.

Na druhé straně má diabetologie a endokrinologie co nabídnout. Je to dynamicky se rozvíjející multiobor s velkým potenciálem – přibývá nových technologií, inovací v léčbě, možností interdisciplinární spolupráce a roste důraz na preventivní medicínu. Pro mladé lékaře by mohly být motivací lepší systém podpory (například stipendia, garantované místo pro mladé lékaře v akreditovaných ambulancích s podporou financování), modernizace výuky a možnosti kombinace klinické praxe s výzkumem. Klíčová bude také podpora mentorství a osvěta o skutečném významu diabetologie pro veřejné zdraví.

MUDr. Tomáš Hrdina

MUDr. Tomáš Hrdina

Diabetologická ambulance, Opočno

Žijeme v době, kdy je mnoho mladých lidí trochu oslněno touhou po bezpracném zisku. Všichni se chtějí stát „youtubery“, vyfotit svoji snídani či se nechat natočit, jak spí, s tím, že doufají, že to všichni budou sdílet a jim se pohrnou peníze z reklamy na jejich blogu. Pro mne je tento způsob uvažování nepochopitelný, ale nevěřili byste, od kolika mladých lidí jsem toto vyjádření slyšel, když jsem se jich zeptal, co budou jednou v životě dělat.

Moji rodiče mi vždy vštěpovali, že bez práce nejsou koláče. Ale pohled mladých lidí na život se změnil. A i proto budoucích lékařů a lékařek ubývá. Je to práce náročná, člověk musí absolvovat šest let náročného studia a po jeho skončení se dále vzdělávat. A vzděláváme se vlastně celý život, ten proces nekončí.

I práce v nemocnici nebo na ambulanci je specifická, člověk má velkou zodpovědnost a moc si nepospí. Navíc se zlepšující se medicínou populace stárne a nemocných lidí přibývá. I v našem východočeském regionu lékaři v oboru diabetologie stárnou, noví přibývají pomalu a pacientů je čím dál víc. Myslím, že jako diabetologové máme trochu štěstí. Náš obor je oborem pump, senzorů a jiných moderních technologií. To by mladé lékaře mohlo přitáhnout. V porovnání s tím, jak tento obor vypadal před dvaceti lety, nezůstal kámen na kameni.

Když jsem začínal dělat diabetologii já, měli jsme k dispozici inzuliny a dva druhy orálních léků. O senzorech, pumpách a stahování glukometrů do počítače jsme si mohli nechat jenom zdát. Koho z lékařů tyto technologie baví, musí být nadmíru spokojen. Navíc máme poměrně velkoryse nastavený úhradový systém, takže se k těmto technologickým výdobytkům dostane poměrně velké procento pacientů.

Uvědomuji si, že tento stav je výsledkem intenzivního snažení vedení České diabetologické společnosti ČLS JEP, které usiluje o to, aby jak pacienti s diabetem, tak jejich lékaři byli spokojeni a měli možnost tyto technologie využívat. Možná i proto nemám o budoucnost diabetologie strach. Jsou ale obory, které jsou na tom mnohem hůře, například praktičtí lékaři nebo gynekologové, kteří se obávají soudních sporů v souvislosti s porody.

V neposlední řadě je diabetologie hodně propojena s obezitologií, která je hitem posledních měsíců v souvislosti s příchodem nových antiobezitik na trh. Takže o naši lékařskou budoucnost se nebojím.

MUDr. Daniela Kallmünzerová

MUDr. Daniela Kallmünzerová

Diabetologická ambulance, Nemocnice Děčín

V červenci tohoto roku oslavím 50 let od promoce a současně 50 let nepřetržité praxe v oboru interny a diabetologie. A 50 let slýchám, že chybějí lékaři. Chybějí nejen diabetologové a endokrinologové, ale i kardiologové, nefrologové, alergologové, pneumologové, revmatologové. Těch posledních je obzvlášť velký nedostatek. Kromě toho chybějí praktičtí lékaři, pediatři, stomatologové… A samozřejmě na periferních lůžkových interních odděleních je kritický nedostatek mladých sekundářů.

Nepředpokládám, že by se, vzhledem k obecným demografickým trendům, stal v nejbližších letech nějaký zázrak.

Ve srovnání s dobou před 40–50 lety, kdy diabetologie byla málo přitažlivým oborem, který se točil jen kolem glykemií, dvou lékových skupin perorálních antidiabetik a zvířecích inzulinů, kdy neexistovaly glukometry, ani inzulinové pumpy a pacienti s renálním selháním nám bez možnosti dialýzy ve 100 % umírali, jsme dnes v diametrálně odlišné situaci. Rychle přibývá technologií, které navíc zdaleka nejsou vyčleněny jen pro úzkou skupinu diabetiků 1. typu. Máme úžasné léky, kterými můžeme léčit obezitu, můžeme ovlivnit vývoj renálních komplikací, kardiology jsme naučili používat léky pro srdeční selhání. Moderní diabetologie nás propojila s dalšími interními obory, nefrologií, diabetologií, hepatologií.

Diabetologie jako obor má ale i další výhody. Pacienty sledujeme řadu let, máme tedy možnost vidět výsledky své dlouholeté práce. A pro ty lékaře, kteří nemilují „akci“, je jistě výhodou, že diabetik do ambulance v civilu přijde a v civilu zase odejde.

A jak řešit nedostatek mladých diabetologů? Stěžejní roli v získávání mladých adeptů diabetologie mají lékaři lůžkových oddělení. Už v posledních ročnících studia medicíny by pedagogové měli studenty směřovat k oborům, v nichž je velký deficit kvalifikovaných lékařů. Zásadní roli pak hrají primáři a starší lékaři interních lůžkových oddělení, na nichž se mladí lékaři připravují na kmenovou zkoušku. V tomto období většina z nich hledá a nachází své budoucí zaměření.

Já osobně mám v tomto směru čisté svědomí. Za dobu mého působení na lůžkovém interním oddělení se celkem 8 mých sekundářů vydalo na dráhu diabetologa či endokrinologa. Poslední z nich atestoval v oboru v tomto roce. Exempla trahunt.

MUDr. Michal Policar

MUDr. Michal Policar

Diabetologické centrum, Nemocnice Jihlava

Demografický vývoj v české společnosti v posledních letech není příznivý. Populace stárne a narůstá podíl spoluobčanů, kteří potřebují zdravotní péči. A diabetes mellitus patří mezi nejčastější onemocnění. Nejde přitom pouze o diabetes samotný, ale také dochází k nárůstu zatížení další klinických oborů při zvyšujícím se počtu pacientů s komplikacemi diabetu. Na druhé straně současně vzrůstá i věk lékařů, kteří o pacienty pečují. Dostupnost ambulantní diabetologické péče se liší mezi jednotlivými regiony, město od města. Také řada nemocnic nemá dostatek erudovaného personálu, v některých nemocnicích vůbec diabetolog není.

V našem regionu naštěstí zatím problém s dostupností péče nemáme. Do budoucna je třeba zapojovat mladé lékaře, obor jim dobře představit a namotivovat je. K tomu nám naštěstí přispívá pozitivní vývoj v oboru, rozvoj léčebných možností, technologií, komplexní pojetí pacienta, spolupráce napříč obory.

Za sebe si myslím, že bude nutná větší spolupráce mezi diabetology a praktickými lékaři ve sdílení péče, která umožní většímu počtu pacientů odborné vyšetření diabetologem a v mezidobí proběhne kontrola u praktického lékaře.

MUDr. Věra Prýmková

MUDr. Věra Prýmková

Akeso poliklinika Praha, Nemocnice Hořovice

Myslím, že nepříznivé demografické podmínky trápí všechny, nebo téměř všechny obory českého zdravotnictví. Na úvod bych se s vámi ráda podělila o zkušenost své starší dcery. Telefonovala mi jednou v úterý: „Mami, já už mám zase angínu. To už je letos podruhé, během posledního roku potřetí. Ale tentokrát mi nezabrala antibiotika. Vždycky, když jsem si je vzala, tak druhý den mi bylo líp. Teď je užívám čtvrtý den, už nemůžu skoro polykat, na krku jsem si nahmatala nějakou bouli a mám stále horečky. Nemůžu za tebou přijet?“ Při představě, že sedne do auta a v horečkách za mnou pojede 70 km, z toho většinu cesty po dálnici, mě vyděsila. Kromě toho, krk, ať zvenku nebo uvnitř, není zrovna mou oblastí zájmu. Ověřila jsem si, že místní vyhlášený ORL specialista stále vyšetřuje pacienty i bez objednání, a poslala jsem ji do této ORL ambulance vzdálené jen jeden kilometr.

Hlášení za tři hodiny: „Tak po dvou hodinách jsem se dostala do ordinace. Jak mi bylo zle, tak to bylo k nepřečkání! A to prý bylo docela rychle! Běžně prý se čeká tři hodiny i více. Pan doktor i sestřička byli moc milí, pan doktor říkal, že na první pohled to sice vypadá jako angína, ale že je divné, že antibiotikum ještě nezabralo. Udělal mi výtěry a poslal mě do laboratoře na odběry. Ve čtvrtek si mám zavolat.“

Telefonát za dva dny: „Tak podle odběrů to tentokrát angína není. Pan doktor mi výsledky dal naštěstí hned, jak jsem přišla, a poslal mě do nemocnice do infekční ambulance. Prý je to nejspíš mononukleóza. Tam pan doktor s diagnózou souhlasil, nechal sestru nabrat ještě něco dalšího a doporučil mi, ať si dojedu k praktické lékařce pro neschopenku. Sestřička u naší obvodní byla jediná, kdo nebyl důchodového věku! Všichni ostatní byli 75+!“

Vzhledem k tomu, že jsem nedávno měnila zaměstnavatele a nemám kapacitu své ambulance ještě naplněnou, přijímám téměř každý den jednoho až dva nové pacienty. Jejich cesty do mé ambulance jsou často dosti komplikované. Dříve jsem byla zvyklá, že pokud pacient měnil diabetologa z jiného důvodu, než byla změna bydliště, byla většinou chyba v komunikaci. Nyní mi pacienti tvrdí, že hledají diabetologa už řadu měsíců, ale všude je odmítají, protože mají plno. Pokud jsou to pacienti od praktických lékařů, většinou mají jen metformin, někdy ani není vytitrovaný do maximální možné dávky, někdy je kombinovaný s derivátem sulfonylurey, přibývají kombinace metforminu s inhibitorem DPP-4. Glykovaný hemoglobin mezi 60–80 mmol/mol. Co mě ale víc zaráží, jsou pacienti z diabetologických ambulancí, kteří spolupracují, chtěli by mít lepší výsledky, ale mají léčbu léta nezměněnou, neodpovídající jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu a současným možnostem. Glykovaný hemoglobin se u většiny nově přijímaných pacientů pohybuje v rozmezí 70–120 mmol/mol. Mají tito kolegové tolik pacientů, že jen vystavují recepty a poukazy a představa, že by měli pár minut strávit tím, že vysvětlí pacientovi změnu léčby, je děsí? Nebo jsou vyhořelí a touží jen po jediném, ambulanci někomu předat, ale není komu? Tito pacienti buď sami aktivně hledají jiného diabetologa, nebo je ke mně objedná kardiolog, neurolog či místní praktický lékař při vstupním vyšetření u něj.

Že by o diabetologii nebyl mezi mladými lékaři zájem, si nemyslím. Já osobně považuji diabetologii za obor velmi atraktivní, rychle se rozvíjející, velmi pestrý jak co do možností medikamentózní léčby, tak také co do využití technologií. Vzhledem k tomu, že vztah mezi diabetikem a jeho lékařem je mnohaletý, je třeba ke každému pacientovi najít oboustranně příjemnou, či alespoň přijatelnou komunikační cestu. Diabetologii vnímám jako rovnostranný trojúhelník – medicínsko-technologicko-psychologický. Diabetolog, na rozdíl od lékařů akutních ambulancí, má velmi intenzivní zpětnou vazbu, jaké jeho úpravy léčby mají efekt. Na jednom z pracovišť, kde jsem nyní, jsem nejstarší. Být v kolektivu o pracovní generaci mladších lékařů a sester, nadšených pro svou práci, je velmi příjemné a inspirativní. Na mém předchozím pracovišti byl o diabetologii jak mezi mladými lékaři, tak mezi sestrami zájem také. Bohužel to nenašlo příznivou odezvu od kompetentních pracovníků. Údajně pro nedostatek prostoru.

MUDr. Jana Psottová

MUDr. Jana Psottová

Diabetologická ambulance DIAINMED, s. r. o., Praha

To je těžká otázka, kterou by měla řešit neodkladně vláda, ministr zdravotnictví, zdravotní pojišťovny, magistráty a obecní úřady… Jedním z důvodů je stárnutí populace a tím daný nedostatek personálu – lékařů, zdravotních sester a dalších specialistů, kteří rovněž stárnou. Nadále roste relativní i absolutní počet pacientů s diagnózou diabetes mellitus 2. typu, protože populace stárne, a navíc tímto onemocněním trpí i lidé v mladších věkových kategoriích, než tomu bylo v minulosti. Nedostatek lékařů a zdravotních sester vede k přetížení těch stávajících a někdy i k jejich vyhoření. Mladí kolegové musejí nejprve absolvovat kmen s předepsanými náležitostmi, což obsahuje práci v nemocnici na plný úvazek, a až poté mohou pracovat v diabetologických ambulancích. Pokud vím, výše platů se v jednotlivých nemocnicích liší. Nejkratší doba, za kterou mladý lékař úspěšně absolvuje postgraduální vzdělávání se dvěma atestačními zkouškami, je dalších šest let. Možná by bylo řešením zkrácení této doby.

Nedostatek mladých lékařů v České republice je komplexní problém, který má několik příčin. Mezi hlavní patří nízké finanční ohodnocení, dlouhá a náročná příprava, velká administrativní zátěž a také ne příliš atraktivní pracovní podmínky v nemocnicích. Mnoho mladých lékařů dá přednost odchodu do zahraničí. Jaké změny by mohly přilákat více mladých lékařů? Jistě je to vyšší finanční ohodnocení, zatraktivnění oboru a zkrácení atestační přípravy.

Jisté je, že bez systémových změn hrozí pokles kvality a dostupnosti péče o diabetiky v celé ČR.

MUDr. Natálie Sukop Špůrková

MUDr. Natálie Sukop Špůrková

Interní a diabetologická ambulance, Otrokovice

Průměrný věk diabetologů v ČR dle statistik z roku 2024 je 53 let, z toho více než 30 % lékařů je starších 60 let. S ohledem na vzrůstající počet diabetiků, bez nárůstu počtu ambulancí, bude čím dál obtížnější poskytnout všem pacientům adekvátní péči. Mnohé ambulance již nové pacienty nepřijímají, a pokud, tak termín k objednání je i několik měsíců.

Obecně si myslím, že velký podíl na nezájmu o obor je spojení diabetologie s endokrinologií. Tím pádem nárůst povinných stáží na specializovaných pracovištích. Zejména pokud jde o dětskou endokrinologii, kdy je možnost stážovat pouze ve velkých fakultních nemocnicích. Dlouhodobý pobyt lékařů bydlících mimo dojezdovou vzdálenost, obzvlášť pokud již mají rodinu, je po určité životní období velmi složitý. Zejména ženy pak mohou volit mezi jinými obory s jednodušším systémem vzdělávání. Postaví-li se tyto komplikace na pomyslné váhy, zvolí pohodlnější cestu, jako například obvodní lékař. Další výhodou vybrat si potom tento obor jsou kapitační platby, na které se odborné ambulance bohužel spolehnout nemohou. Problém vidím i v tom, že se v dnešní době moc lékařů nehrne do ambulantní sféry. Pro mnoho mladších kolegů je pohodlnější pozice zaměstnance s jasným příjmem, bez nutnosti hledat zástupy či řešit akutní výpadky a celkový chod ambulance.

Na druhou stranu v posledních letech došlo v diabetologii k výraznému nárůstu jak léčebných, tak diagnostických možností s využitím moderních technologií, což by mohlo pro mladé lékaře být atraktivní. Na rozdíl od dřívějších dob, kdy roky nebyly zásadní novinky a obor mohl působit při dlouhodobé představě poněkud stereotypně. V dnešní době, s využitím moderních technologií, může konzultace právě v tomto oboru probíhat i bez přímého kontaktu s nemocným, zvyšuje se tím flexibilita, dostupnost i pohodlí pro pacienta.

Kongresonline.cz

Reportáže a rozhovory z odborných kongresů

Obsah stránek je určen odborným pracovníkům ve zdravotnictví.



Upozornění

Opouštíte prostředí společnosti Pfizer, spol. s r. o.
Společnost Pfizer, spol. s r. o., neručí za obsah stránek, které hodláte navštívit.
Přejete si pokračovat?

Ano
Ne